Mohl být Ivan z pohádky Mrazík narcisem?

Hlasky typu: .. Nevypadam veru zle.. zkrátka chlapík jak ma byt..

Scenka typu:

Ivan: vyjde ze své polorozpadlé chalupy a jednou ranou sekery rozštípne mohutný špalek.
Matka: Miláčku (vyběhne za ním ustaraně.)
Ivan: No, co ještě? (Otráveně, přitom se podívá do malého zrcátka, zda mu to sluší.)
Matka: Buď opatrný!
Ivan: Dobrá. (znechuceně)
Matka: A nezapomeň na mne! (matce tečou slzy po tvářích)
Ivan: Dobrá. (nevrle a vykročí na cestu)
Matka: Vždycky pomáhej slabším!
Ivan: Dobrá.
Matka: A starším ustupuj.
(zdálky)
Ivan: Dobrá.
Vypravěčka: A tak se Ivan vydá na cestu. Síly má, že by ji mohl rozdávat. Jenže pracovat se mu příliš nechce. Matka s ním má těžké pořízení, od zrcátka, aby jej jenom odháněla. Stále se prohlíží – jak je učesaný, ostříhaný, jakou má rubášku, jaké má nohavice. Je třeba přiznat – děvčatům se líbí. Hlavně proto, že je dobrý zpěvák. A také pro svou sílu. Na zábavě dokáže pěkně zatočit s chasníky ze sousední vesnice.

Dalsi scenka ve ktere ukazuje svuj narcismum.

Ď. Hřib: Tak, co chytíš mě?
Ivan: Vyhrál jsi.
Ď. Hřib: Jsi chlapík! Za to, že jsi přiznal svou porážku, dám ti to, co jsem ti slíbil. (důstojným hlasem)
(Na velikém plochém kameni najednou leží krásně vypracovaný luk a ozdobné šípy.)
Ivan: Ó to jsou kouzla! (překvapeně)
Ď. Hřib: Odpusť, já to jinak nedovedu.
Ivan: Ty jsi opravdu čaroděj! (sebere luk a šípy a vykročí na cestu)
Ď. Hřib: Ivane!
Ivan: Co je?
Ď. Hřib: Vrať se. (důrazněji)
Ivan: A proč? (diví se)
Ď. Hřib: Na to hlavní jsi zapomněl!
Ivan: Na co? (neochotně se otočí)
Ď. Hřib: Zapomněl jsi starému člověku poděkovat a k zemi se
poklonit.
Ivan: Nerad se klaním hned, to potom bolí hřbet!
Ď. Hřib: Ivane, Ivane. (lítostivě pokývá hlavou)
Ivan: Ať se ti medvěd klaní až k zemi. (posměšně zakřičí z dálky)
Ď. Hřib: Bude po tvém, Ivane (povzdechne si) medvěd se mi pokloní až k zemi a ty při tom ohneš svůj hřbet!