Máte ve svém okolí hypochondra který umíá každý den a vždy na jinou nemoc?

Tohle je asi pravdivý,já teda nemám zkušenost s hypochondrem ve svém okolí.(Jen někdy v práci to občas někdo zkusí,ale to je jiná nemoc.)I když hypochondři fungují jako výborný objekt dobírání a žertíků, ve skutečnosti bychom je měli litovat. Život hypochondra se točí jen a jen okolo nemocí, sebevyšetření, sebediagnóz, lékařů, špitálů a podobně. Neustále žije ve strachu, že je vážně nemocný.

Hypochondrie je skutečně nemoc! Jde o psychickou poruchu, u níž by měl pacient vyhledat odbornou pomoc. Ne však pomoc obvodního lékaře, internisty anebo dalších svých oblíbených doktorů, nýbrž psychologa. Léčení je velmi náročné a skládá z biologické, rehabilitační a psychoterapeutické léčby. Podle jistého amerického průzkumu stojí léčení vymyšlených chorob hypochondrů až dvacet miliónů dolarů ročně!

Jo a tenhle znáte?

Hypochondr si stěžuje lékaři: „Pane doktore, žena mě už delší dobu podvádí a velmi mne to trápí… Stále mi totiž nerostou parohy! Bože, co když mám málo vápníku?“

Já bych rozhodně nelitovala , protože tím se to ještě zhorší.
Pokud pozná, že nemá oporu ,aby „umřel“ nechá toho.

já bych mu koupil na svátek, narozeniny, vánoce a pod rakev – ať v ní spí, kto se potom s ním bude tahat?
A vyšperkoval to dalšími dárky, boty (se slova: to máš do rakve, ne že je budeš nosit!), pohřební věnce (Spi sladce!), a pod.

u kolegu to zabralo.

Ano. Kamarádka si právě maže maličký štípaneček od komára antibiotickou mastí a hrozně se diví, že v naší domácnosti se nevyskytuje lékárnička ani krabice s léky, vše co doma máme je paralen, ibalgin a endiaron, to vše pro strýčka příhodu. Po skončení respirační doby vyhazuji a kupuji čerstvé.