Máte taky v okolí citllivé psy?

Je to normální. Náš pes začne vyvádět, když se nám za barákem roztočí větrná elektrárna. Je to asi kilometr daleko, my nic neslyšíme, ale jemu to vadí.

Šikmo naproti našemu domu máme zahrádky domů z ulice rovnoběžné s naší a tam bydlí pes, který je od našeho baráku asi 100 metrů daleko. Mám dojem, že ho rozštěká, když otevřu okno do koupelny, nebo tam rozsvítím. Nebo když jdu ven s odpadkama. Hrozný rapl.

Kdybyste se neurazili, dám vám k tématu kousíček ze Švejka, když byl Švejk s Balounem a telefonistou Chodounským vyslán při přesunu napřed, aby našli nocleh pro kumpanii:

Dole ve vsi, kde měli vyhledat nocleh pro kumpanii, byla tma a rozštěkali se všichni psi, což přinutilo výpravu zastaviti se a uvažovati o tom, jak čeliti těmto potvorám.
„Což abychom se vrátili,“ zašeptal Baloun.
„Baloune, Baloune, kdybychom to udali, tak bys byl vodstřelenej za zbabělost,“ řekl na to Švejk.
Psi štěkali čím dál tím více, a dokonce i na jihu za řekou Ropou, rozštěkali se i v Kroscience a v několika jiných vesnicích, neboť Švejk řval do nočního ticha:
„Lehneš – lehneš – lehneš,“ jako kdysi řvával na své psy, když ještě s nimi obchodoval.
Psi se rozštěkali ještě víc, takže účetní šikovatel Vaněk řekl Švejkovi:
„Neřvete na ně, Švejku, nebo nám rozštěkáte celou Halič.“
„Něco podobného,“ odpověděl Švejk, „se nám stalo na manévrech v táborském kraji. Přitáhli jsme tam v noci do jedný vesnice a psi začali dělat ohromnej rámus. Všude je vokolí pěkně zalidněný, takže ten psí štěkot šel od vesnice k vesnici, pořád dál a dál, a ti psi v naší vesnici, kde jsme lágrovali, když už umlkli, zas uslyšeli z dálky štěkot, třebas odněkud až od Pelhřimova, tak se dali zas do štěkotu, a za chvíli vám štěkalo Táborsko, Pelhřimovsko, Budějovicko, Humpolecko, Třeboňsko a Jihlavsko. Náš hejtman, to byl takovej nervosní dědek, ten nemoh vystát psí štěkot, nespal celou noc, neustále chodil sem tam, ptal se patroly: ,Kdo štěká, co štěká?’ Vojáci poslušně hlásili, že psi štěkají, a vono ho to tak dopálilo, že za to ti, co byli tenkrát na patrole, dostali kasárníka, když jsme se vrátili z manévrů. Potom vždycky vybral ,psí komandu’ a poslal ji napřed. Ta měla za účel oznámit obyvatelstvu ve vesnici, kde jsme měli noclehovat, že žádnej pes nesmí v noci štěknout, nebo že bude utracen. Já jsem byl taky v takový komandě, a když jsme přišli do jedný vesnice na Milevsku, tak jsem si to splet a voznámil jsem starostovi obce, že každej majitel psa, kterej v noci zaštěká, bude utracen ze strategických důvodů. Starosta se polekal, hned zapřáh a jel na hlavní štáb prosit za celou vesnici vo milost. Tam ho vůbec nepustili, posti by ho byli málem zastřelili, tak se vrátil domů, a než jsme přitáhli do vesnice, vovázali všichni na jeho radu psům kolem držky hadry, až se tři z nich vztekli.“

Náš pes měl rád rámus, dokonce se s námi díval z okna když byla bouřka, nebo silvestrovský ohňostroj. Hluchý nebyl :) Jen neměl rád vysoké hlasy u dětí, to se hned roztřásl a běžel se schovat.