Avatar uživatele
salsa verde

Máte nějaké svoje černé nej?

Já mám takovéhle: před třemi lety jsem byla svědkem nehody chodce s autem, chodec zemřel na místě, před dvěma lety jsem byla na návštěvě u známých a když jsme od nich odcházeli a byli jsme už venku před vchodem tak zrovna z 15 poschodí spadl člověk, před rokem nám před očima proletěl člověk který skočil z okna z patra nad námi a včera se u nás v domě stala brutální vražda… co k tomu dodat.

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? anonym před 4894 dny Sledovat Nahlásit



Nejlepší odpověď
Avatar uživatele
anonym

Asi každý. V ulici vyskočilo děvče z okna,ale nohama napřed,ještě druhý den byly na chodníku zuby.Skončila na vozíku.
Před Bílou Labutí ležel v zimě chlap,lidé, ta milá stvoření jej překračovali,kdy­bych nezavolal záchranku,ležel by tam stále.Ale už byl mrtvý a podle toho,jak už byl promodralý,tam ležel delší dobu.
Různé „příhody“, ale moc se mi nechce,věřte,nebo ne, o nich psát.

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi
Avatar uživatele
Terryle

Když mi bylo deset, jeli jsme v noci autem k moři do Chorvatska. Spala jsem a najednou mě vzbudila mamka, ať se oblíknu a že musíme pryč, že pár metrů před naším autem hoří autobus. Táhla brečícího dvouletýho bráchu a utíkali jsme pryč, táta se domlouval s chlapy okolo, jestli ta nafta, co z autobusu tekla a my v ní stáli, enmůže začít hořet a jestli nechytne okolní les… Nakonec to dopadlo pro nás dobře, vítr přestal, hasiči oheň zvládli, tak jsme aspoň dali základní věci, co jsme mohli, lidem z autobusu, co tam nechali všdcko a vyskákali oknama. Našemu autu se nic nestalo, jen jsme museli zastavit a do rána spát, protože naši byli oblblí ze smradu a kouře a neměli odvahu jet dál. Až doma jsme se dověděli, že tam zůstal malý kluk, co jel na dovolenou se svou dospělou sestrou a ona na něj v panice zapomněla. I zpětně to byl škaredej pocit. Ještě dlouho potom se mi honil mráz po zádech, když jsem na to vzpomínala… a brácha si od tý doby hrával na hasiče. Brrr.

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
hanulka11

Ano je to již 12 let- přišel ráno tehdejší manželův kolega /jezdili spolu autem do práce /. Najednou se zamotal a padl na auto a na zem, mysleli jsme ,že se mu jen udělalo špatně. Protože napadl sníh ,tak jsme ho zanesli domů k nám do chodby . Volala jsem záchranku a oživovala.Když přijel lékař ,řekl,že to byla mozková mrtvice-byl okamžitě mrtvý.Za chvíli přijeli pohřebáci a dali ho do vaku a odvezli.Víte co to je, své dobré kamarádce toto ráno zavolat. To byl asi nejhorší den mého života.
Dodneška když jdu do chodby tak ho tam vidím ležet.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
ReHu

Jsou to hrůzné příběhy, co tu píšete.
Naštěstí žádné takové prožitky nemám.

0 Nominace Nahlásit

Avatar uživatele
anonym

No jé, třeba takové horoucí pospíchání na MHD abych stihl vlak, to je zážitek na celý den. Haňba o tom mluvit.
http://www.gam­brinus.cz/cen­trum-informaci/vtip­ky%20foto/vlak­.jpg

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek