Mate chut,nekdy se stat Robinsonem?

ano

Samota mi nevadí,ovšem musela bych mít zásobu knih,filmů a určitě notebook s připojením,to se ale nepočítá že?
Horší by to bylo s lovem,rozděláním ohně,jídlo bych už uvařila.....:-)

ne

Protože jsem opravdu hluboce zamilovaná, tak si nedovedu představit dobrovolné odloučení od svého muže. To bych nedala… A ani nechtěla. Ale – ač dvojice – jsme vlastně dost velcí samotáři. Nevyhledáváme skupinovou společnost – ano, tancujeme rádi a chodíme mezi lidi, ale ne v nějaké bandě. Jen sami, dva. Něco jiného jsou návštěvy a domluvené setkávání s přáteli a rodinou, ale jinak jsme nejraději jen spolu, protože si fakt vystačíme:-) Denně se setkávám se spoustou lidí a pracuji pro ně, takže jich mám také někdy nad hlavu, ale s tím si umím poradit:-) Do soukromí si zasahovat nenechám. 🙂
Když se ale tak zamyslím, já byla vždycky schopná být spokojená i sama. Nebyl pro mne problém jet studovat do zahraničí (sama), pracovat v cizině (sama – jen pod záštitou agentury), jet na dovolenou. Ale to jsem se tam zase s někým vždycky seznámila nebo jsem jela za známými, takže se to taky asi nepočítá.
Kdybych mohla mít na tom ostrově s sebou svého muže, tak jedu okamžitě, ale pokud je podmínka – jen já sama – tak to už ne:-)

nevim

Doplňuji:
Za mlada jsem jako TS (tramp samotář) vyjížděla do přírody, vyhovovalo mi to, protože to bylo na krátko, velké vandry jsem jezdila s jinými kamarády a to hlavně mimo civilizaci, což bylo např, jihovýchodní Slovensko. Ale hry o přežití mě nebraly. Ale člověk se přizpůsobí a tak kdybych se na půstý ostrov dostala, nepáchala bych hned sebevraždu, myslím, že pud sebezáchovy by mě nutil nějaký ten týden přežít.

Upravil/a: marijakes

ano

Myslím že bych to zvládl. Otázkou však je v jakém prostředí. Pokud by to byl ostrov, kde se dá zajistit dostatek zdrojů pro přežití, tak myslím , že bych to zvládl. A zřejmě by se mi to i líbilo, zvláště když bych věděl, že za 5 let skončím.

ano

Kdybych měla ssebou svého pejska, nůž, sekyrku, zásobu zápalek, provaz, životně důležité léky, pinzetu, zrcátko, hřeben, kleštičky na nehty, zubní kartáček a pastu, papírové kapesníčky – no vida, úplně se do toho vžívám a poslední dobou mě to častěji i napadá, jaké by to bylo odpočinutí od věčného spěchu a stresu, být na opuštěném ostrově někde na pláži u moře, vzalas mi mou myšlenku.:-)

ano

vyrážím letos na podzim. Kdo chce, může se pokusit přidat se. Veme to 2roky života. Není to 5let a nebude úplně pusto, ale bez starostí o ty správné potřeby to přežít nepůjde, takže průprava dobrá ,) ..vhodné hlavně pro ty, kteří si chtějí ujasnit to věčné: mít, či být ,)

nevim

Doplňuji:
Tak to opravdu nevím. Na samotu by si člověk musel zvyknout, chtíc, nechtíc. Spíše bych měla problém s potravou, ale pokud by tam bylo hodně ovoce, tak bych moc maso ani nepotřebovala. Horší by to bylo s nemocemi. Ale určitě by mě nějaká loď zachránila.

Upravil/a: marci1

ne

Dokázala bych si zřejmě poradit, ale nechtěla bych to. Potřebuji ke svému životu jiné lidi. Pět let je velmi dlouhá doba a mám za to, že bych zřejmě ztratila zájem o to žít, kdybych měla žít sama. Pro mne by to bylo určitě „doživotí“.

ano

ano

nevim