Mám strach z výšek, nebo je to v normě?

Je to v normě (možná až nad normou :D )

Lepší mít strach z výšek, než chodit blízko okraje propasti. Stačí jediný chybný krok.
Těžko mluvit, co je norma. Pokud nemusím chodit na rozhledny, tak nejdu. Proč platit za to, že uvidím něco, co si dovedu představit.

Taky se bojím velkých výšek.
Už jsem to tu několikrát psala.
Ten můj strach je nepředstavitel­ný :((

Nic zvláštního, takto je to u většiny lidí. Znám i případy, kdy je problém postavit se na židli při výměně žárovky, nebo se dostavuje závrať na 2m žebříku. V běžném životě čumíme většinou do dálky a málokdy do hloubky. Proto se dostavuje ten blbý pocit. Když budeš nějakou dobu nucen pracovat ve výšce (např. na střeše, natírání žlabů ze žebříku, atp.),tak si člověk celkem rychle zvykne a po čase tyto pocity vymizí. Prostě nemáš čas s bát, musíš makat. Mám to na sobě vyzkoušeno.

Je to v normě. Musela jsem přejít v jeskyni ve Slovinsku po můstku, který se hýbal a pod ním byla několika set metrů divoká řeka. Výšky taky moc nemusím, ale třeba pohled ze 13. patra domu mě zas tak nevadí. Spíše ty „nebezpečné“ výšky.
🙂

to nevím ,já tohle neřeším,to bych pak nemohl dělat to co dělám.
je to asi týden co jsem kácel odvrchu z lana topol co měl na výšku 52m, dole na pařezu průměr 210cm. Pravdou je že v tom větru to nebylo moc příjemný.