Líbili se vám vždycky všichni přátelé vašich dětí?

Vlastní děti sice nemám,ale z puberty si pamatuji,že ke spoustě mým kamarádkám mívala moje máma výhrady. Upřímně mi zdělovala názory na ně, což nebylo moc příjemné na poslouchání. Někdy jsem po čase zjistila, že v lecčem měla pravdu, ale nikdy mi nezakázala se s někým stýkat a ze svého okolí se ani nepamatuju, že by to někdo někomu kdy zakázal. Spíš rodič vysvětlí dítěti, co se mu na kamarádovi nelíbí a inteligentní dítě o tom popřemýšlí a rozhodne se samo. Paradoxně maminka měla nejmenší problémy s kamarády opačného pohlaví… :)

Vzhledem k tomu, že má matka si v mém mladém věku libovala v hanění všech mých kamarádů a kamarádek a odháněla mě od nich a pak ve stáří si to nepamatovala a divila se, proč jsem jako teenager seděla doma, místo abych lítala venku s kamarády (které mi nepřímo zakazovala a vymlouvala), nikdy jsem toto svému synovi nedělala. Zakázala jsem mu jediného kamaráda, se kterým u nás doma ve svém pokojíčku kouřil marjánku, a když jsem náhodou vešla do pokojíčku a pochopila, že jejich rozzářené oči nemají s mým příchodem nic společného, striktně jsem synovi nakázala, že ho s tímto kamarádem nechci nikdy vidět. Nevím, jak rychle si to vzal k srdci, to rodiče neuhlídají, ale později se opravdu s ním přestal stýkat.
Tohle se nedá uhlídat, syn mi až ve svých 25-ti letech přiznal, že ve 13-ti začal kouřit a já to vůbec nepoznala, žádný načichlý odér z něj nesmrděl. A protože sama jsem kuřačka a vím, jak moc těžké je odvykání, tak abych aspoň trochu eliminovala jeho potřebu cigarety, zakázala jsem synovi kouřit doma, nesměl ani na balkon. Ale stejně si průběžně pokuřuje dál, hlavně asi v práci, naštěstí jeho přítelkyně je nekuřačka, tak mu to doma taky netrpí.

Když byla móda culíků, tak holt nosil delší vlasy a culík, zrovna tak jsme prošli obdobím skejťáckého ohozu atd. Snažila jsem se vždy jen působit výchovně a říkala jsem mu, co mu vůbec nesluší apod., ale nemohl jinak, vyčlenil by se z party stejně „postižených“ kamarádů.
Trestala jsem ho jen za špatné známky ve škole, to jsem mu zabavila vždy třeba na týden počítač, dokud si známku nezlepšil. Dnes je z něj slušný spolehlivý ochotný mladý muž, idykž vyrůstal bez zákazů a příkazů.

Ne, ale já jsem s nimi nekamarádil. To byly vazby mého syna a on měl a má svou hlavu a svobodu rozhodování

Nelíbí. Neni to ale můj problém, jsou to jejich přátelé.

Drobné výhrady, co se zatím objevily, se týkaly spíš určitého konkrétního chování nebo akce, ne že by se objevila nějaká osoba, která by vadila skrz naskrz – asi dvakrát se objevil někdo, koho jsem si vedle dítěte představit neuměla a měla jsem obavy – spolkla – brzy se osoba někam vytratila, asi samy děti poznaly, že to není jejich šálek kafe.

Máš pravdu, že o vážnou věc by v některých případech jít mohlo a i když se do výběru přátel a to ani opačného pohlaví dětem nemíchám, neznamená to, že bedlivě nesleduji a nevšímám si :) Nakonec ale stejně nezbývá než doufat, že samy poznají, co je správné, protože uhlídat se vše nedá a zamknout je doma a oddělit od špatných stránek světa taky ne :)