Kolik uz vam zemrelo domacich mazlicku ? ;-( Me vcera volal syn , ze nam zemrel kocourek – 14 let.

Postupně asi 1000 rybiček. Ale vážně. Když jsem byla malá (a měla ty rybičky), vždycky když nějaká chcípla, dala jsem jí do krabičky od sirek s ubrouskem jako do rakve, zazpívala jí a zahrabala na záhonek. Tak bych poradila asi i té kočičce udělat takový „pohřeb“, koneckonců byla 14 let členem vaší rodiny, ne? Uložte jí do krabice, zahrabejte na místo kde to měla ráda, doma si pak o ní popovídejte, zavzpomínejte na pěkné chvilky, nebojte se ani slziček… Jednou si určitě nové koťátko domů donesete, ale teď nějaký čas raději opravdu ne, stalo by se jen náhradou, moc by jste srovnávali atd.

Teraz mám druhú fenku, ako mesačnú ju vyhodili pri Dunaji na hrádzi… Stará v 18 rokoch odišla do psieho neba.
Doplňuji:
virtuálny cintorín zvierat:
http://www.cin­torinzvierat.pro­metheus.sk/

Upravil/a: led

Naposledy mne umřel sameček andulák v lednu tohoto roku.Byl ochočený.Nejhorší na tom bylo to že umřel mladý.Veterinář zjistil že má něco s játry.Dost se natrápil a raději jsem ho nechal utratit.Mám ho na fotkách i na videu a nikdy na něj nezapomenu.

Iv to je mně moc líto. Já mám kocourky moc rád a ten můj mě také.

Měl jsem kocourka, přišel k nám jako zatoulané koťě, kterého jsme se ujali. Měl absolutní volnost ale vždy každý den přišel domů se vyspat a nabaštit. Roztrhali ho psi.

Vnučka nám z jednohu vyrhu vybrala překrásné koťátko, vyloupla se z něho čtyřbarevná kočička přímo princezna. Výchova stejná, absolutní volnost. Než stačila mít koťátka přejelo ji auto.

Dálší úkol pro vnučku. Přivezla koťátko slabounké, že jsme měli strach na něj sáhnout. Později se vnučka přiznala, že ho vzala z kočičího vrhu schválně protože o něj měla strach jak bylo slabé. Ostatní ho od jídla odstrkovali. Vyrostl z něho krásný kocourek. Již poučeni jsme ho nechali včas vykastrovat a udělali jsme dobře.
Absolutní volnost venku i v chalupě. Na noc ho zavíráme v chalupě aby jsme ho ochránili od kun. Kocourek si na to zvykl. Ráno ho pustíme, večer a i několikrát za den přijde sám na jídlo nebo se prospat. Od chalupy se nevzdaluje, vždy je někde kolem nebo na zahradě. Pokud někam odjedeme, čeká na nás u plotu až zase přijedem a vítá nás radostným válením po zemi. Chodí za mnou jako pes. Na cizí vrčí také jako pes. Zatím jsou mu čtyři roky a dělá nám radost.
Doplňuji:
BTW : Kočička má hrob v rohu zahrady. Na něj dala žena kámen a keramickou kočičku, rostou zde kytky. Prvního kocourka jsme vůbec nenašli.

Upravil/a: mosoj

Asi před 2 roky mi umřel králíček. Byl to náš domácí mazlík. Strašně jsem ho oplakala asi týden sem nemyslela na nic jiného, ale udělali sme mu krásný hrobeček a vzpomínáme na něj. Je to těžké, ale teď je těm zvířátkům v nebíčku dobře..:)..a koupě nového koťátka není tak špatná!..Protože na svého kocourka nikde nezapomenete!..A to že ho nahradí nové koťátko je jen něco nového a opět krásného!

Tři, kocour a dva pejsci

Nám umřel před lety Pepík/andulka / pak steskem Máňa tvořili spolu pár a pak umřelo morčátko a už jsem řekla,…dost , že nechci to už zažít. Obuleli jsme to a dost.
Doplňuji:
taky jsme dali do krabičky a pochovali jako hanny

Upravil/a: hanulka11

Upřímnou soustrast.
Já měla dva pejsky z útulku. Vzala jsem si je půl roku po sobě jako šestiměsíčního a tříměsíčního. U prvního se po dvou dnech projevila parvoviróza, kterou si s sebou přinesl. Zachránili jsme ho a měli 13 let! Druhého nikdo v útulku nechtěl, protože byl zrzavý. Přežil toho prvního asi o rok, dost se mu stýskalo :(
Stále máme ale jejich třetího kamaráda, třináctiletého veselého jorkšíra.:)

RIP! Jak se jmenoval?

Dvě dogy první se dožil jen tří let,druhá se dožila uctihodných dvanácti roků.Teď máme osm let labradorku.

To je mi líto…

• iv-, kdybys přeci jen chtěla koťátko, pravděpodobně bych rychle sehnala od dobré kočky od známých.

U nás to byly rybičky, jedna vodní a jedna suchozemská želva, žáby, křečci, pískomil, morčátka, andulky… Měla jsem toho jako dítě hodně.
Po 6 letech nám zemřel králíček Eliška, první zvíře mojí vlastní první domácnosti, pak pes husky (bylo mu 14 let a zůstal u mojí mámy, k ní měl hlubší vztah a já zůstala ve městě, mamka si pořídila domek), pak jsem si vzala z útulku voříška, už staršího, byl ošklivý, uštěkaný, rok žil v útulku, kde jsem se do něj zamilovala na první pohled – milovaly jsme ho a on mne a dcerku. To je on, Akim: http://img.na­dapenny.com/t20/112­99/nadap085551577­420237.jpg
Měli jsme ho rok, kdy jsme ho léčili (ledviny), bylo to s ním v jeho nemoci velmi náročné, pak bohužel…
Z Plzně jsme se přestěhovali na ves se zrzavým kocourkem (nalezencem ze sídliště). Po roce zmizel. Určitě se nezatoulal, ani ho nepřejelo auto, asi si ho odneslo nějaké dítě, když se v naší vsi konala dětská hasičská soutěž. Aspoň doufám, že se má dobře…
Pořídili jsme si dalšího kocourka, taky zrzavého, ale bohužel na něj nešťastně šlápla naše Barka. Byl ještě malý, tak to nepřežil. Já z toho byla taky špatná – ale zoufalá byla Bára, retrívřice, která pochopila, co se stalo a moc ji to mrzelo. Má ke kočkám dobrý vztah. Další zrzavý kocourek se odstěhoval k sousedce, starší paní, chodil za ní jako pes, k nám chodil jen na návštěvy. Po roce ale také zmizel, myslím, že jelikož byl malý a dlouhosrstý, tak ho taky někdo odvezl.
Teď máme kočičku, kterou jsme dostali od známých. Tu máme už tři roky, drží se doma, spí se psem v boudě, je bílomourovatá a trochu kulhá (proč se nezjistilo), tak tu nám snad nikdo neodláká. Zrzavého kocourka už ale nechci, o tři jsme přišli, takže další Garfield už nebude.

Jak z toho smutku ven? Čas to vyléčí, jen čas. A víra, že je mu dobře, že se prohání v kočičím nebíčku s dalšími kočičkami.

• iv-, upřímnou soustrast, vím,jaké to je. Je tomu 2 roky, co nám odešla 14. letá fenečka Betynka, stejné, jakoby odešel člověk. Taky mi radili, pořiď si hned štěně. Ono je fakt,že to maličké si vás hned získá, ale já myslím, že si má člověk tím smutkem projít, a pak má přijít něco nového.