Keby som mal bager

Na to není lék.
Nejdříve by bylo opět nutné VYCHOVAT lidi k poctivosti, čestnosti a úctě. Potom by je bylo nutno odnaučit krást, podvádět, lhát, vzájemně se osočovat, nenávidět a vylévat si zlost za své neúspěchy na ostatních.
To bych ale asi dávala základy znovu pro člověka komunistu, a taková utopie už se jednou hodně neosvědčila.

Jak začít? Snad s tím, že úplně každý občan této země ponese 100 % odpovědnost za své činy a že u mladistvých do 12 let to budou rodiče, kteří ponesou odpovědnost za své děti.
Vše je to právě jen a jenom o zodpovědnosti – za sebe, své myšlení, své chování, za svůj způsob života, za to, co si dovolíme vůči jiným lidem.
Babička mne vždy učila, že druhým nemám dělat to, co nechci, aby dělali oni mně. Možná by tato prostá pravda staré ženy stačila, aby bylo lépe, když ne už dobře.
Pořádek by se rozhodně dal udělat, ale musely by nastoupit hodně tvrdé tresty za korupci, uplácení, přimhuřování očí nad různými švidly, zlodějnou, podvody. Musela by zde zavládnout cyklická kontrola – t.j. způsob kontroly doslava každého článku ekonomiky, t.j. kontrola jak těch nejníže, tak nejvýše postavených. Zákony by musely platit pro všechny stejně, i pro menšiny, i pro nedotknutelné. Proč poslanci potřebují imunitu? Pro to, aby mohli beztrestně páchat trestnou činnost? Proboha, kde to jsme?
Nebylo by třeba bourat celý dům. Jen je třeba otevřít okna a pustit dovnitř čerstvý vzduch. Vymést pavučiny, odstranit plíseň a hlavně nepřipustit, aby se šlendrijánství znovu vzchopilo a zničilo vše tak, jak se to stalo.
Kdyby ministerstva věděla, že za svá rozhodnutí budou muset skládat někomu účty a že chybně vynaložené finanční prostředky bude muset uhradit viník, nikoliv voliči, kteří ta chybná rozhodnutí nevydali, tak by to asi vypadalo s tímto státem jinak.
Doplňuji:
Led, je toho tu špatného více než třeba pro mne nepochopitelné vícenásobné registrace. Někteří lidé jsou zřejmě se špinavostí srostlí a ještě se navíc snaží „kalit vodu“ a hrají si na ublížené chuděrky.
Vládne tu nedůtklivost, vztahovačnost, neobjektivita, zákeřnost, záludnost, pomluvy… Nenajdu snad špatnou vlastnost, která by v této komunitě chyběla, jenže PROČ? Ptám se snad už po dvacáté. O co tady vlastně jde, že lidé tu na sebe jsou tolik zlí? O zábavu zřejmě ne, ta by musela vypadat jinak. Prestiž? A lze se cítit dobře, když má někdo více profilů, nebo když sám sobě může přihrávat hlasy? To snad hraničí s psychózou. Na psychiatra mi také připadají zralé většiny nesmyslných útoků a podezřívání. Jenže na takové problémy jsou přece doktoři a léky, ne počítač.
Jsem vážně ve velkých rozpacích, jak mám zdejší dění chápat.

Upravil/a: anonym

Kedysi platilo „Štát som Ja!“ a rozhodoval jedinec. …a davy sa búrili
Dnes platí „Štát sme My!“ a rozhoduje niekoľko jedincov. …a davy sa búria
žiadne spoločenstvo ľudí nemôže žiť na základe úplnej rovnoprávnosti. Spravodlivosť systému, podľa akého kľúča?
V momente, keď začnete rozlišovať v systéme sociálne, profesné i ekonomické skupiny, dochádza k porušeniu rovnosti.
Takže …
Návrat do prvotnopospolnej spoločnosti? A kolobeh začne znova.
Doplňuji:
Pozrime sa len tu na tejto stránke. Podaktorí v snahe ulúpiť si body či získať ´vážnosť´ neváhajú ani vytvoriť si ďalšiu (jednu i viac) totožnosť, pomocou ktorých si navzájom zdvíhajú kredit (niektorí to tu aj priznali), aby sa dostali do kategórie „tých hore“. Aká tu je potom spravodlivosť? A to tu je „vláda ľudu“ v malom, kde rozhodujú všetci (palčekmi), sami si to tu trpíme…

Upravil/a: led

Doposud žádný systém , co lidstvo existuje, nebyl spravedlivý . Zřejmě asi doposud sociáně nejspravedlnějším systémem byl hyerachický , částečně i totalitní systém starých „Inků“ . Bohužel nevíme o něm dost.
Ale nic si z toho nedělej, i když nemáš bagr. Dům, stavěný na vratkých a prohnilých základech dříve či později spadne sám. Otázkou zůstává, kdo začne znovu stavět.

Nic není tak špatné.Šanci na to žít v demokratickém státě jsme získali „před hodinou“ a když v ní hned v „první minutě“ nežijeme,tak je všechno špatně a nastoupí naše typická vlastnost,všechno negovat a svádět to na ty ostatní.Není na světě stát,který by byl nejspravedlivěj­ší,ani neexistuje žádný univerzální recept jak na to.Ale tvrdím,že lepší je trpělivá „rekonstrukce“,s tou by měl každý z nás začít u sebe,než „bezhlavé bourání“.