Když zaměstnavatel propustí zaměstnance, kterému se zdá, že neoprávněně.Jak se může zaměstnavatel posichrovat, že

propuštěný zaměstnavatel v nějaké „slabé“ duševní chvíli nevymyslí nějakou „blbost“, která by zaměstnavateli uškodila víc než samotnému propuštěnému zaměstnanci ?

Třeba propuštěný zaměstnanec napíše nějaký článek do místních novin (nemám na mysli totální výmysli, ale pravdu, a ukázání na ne zcela korektní praktiky ve firmě, třeba i zákonné, ale ne zrovna v souladu s dobrými mravy) nebo pozve televizi.

Nemám na mysli propuštění za nějaké Závažné porušení předpisů, že by třeba přišel ožralý, ale třeba že má nižší vzdělání a kvalifikaci a zaměstnavatel raději upřednostnil svého známého, před ním, když ve firmě pracoval už několik let a nebyli s ním problémy.

Nebo se nechá dobrovolně hospitalizovat do psychiatrické léčebny a pak bude po zaměstnavateli vyžadovat proplacení léčby (předpokládejme, že mu „křivda“ zaměstnavatele způsobila nějaké „rozhození“ psychiky).

Jak může zaměstnavatel minimalizovat škody, aby zaměstnanci nehráblo a nevymyslel nějakou kravinu, že v očích veřejnosti bude vypadat jako chudák (dejme tomu, že to bude na 75% pravda, že by skutečně propuštěn neoprávěně, že to šlo řešit jinak – třeba novým proškolením, pro zvýšení kvalifikace zaměstnance) a zaměstnavatel ten špatný, ono veřejné mínění taky má vliv na zisky firem?

Ne každý zaměstnavatel si může dovolit „zaplatit“ firmě specializující se na propouštění zaměstnanců, který pomohou propouštěným zaměstnancům najít uplatnění u konkurence.