Když proti sobě namířím dvě baterky, proč se to světlo vzájemně nevyruší?

Protože světlo je „vlna“ a ne „míček“.
Když proti sobě hodíš dvě vlny, každá půjde po svým – kam jí hodíš.
🙂

Je to „kravina“ – míčky, narazí-li do sebe, nezmizí, jen se změní jejich dráhy (ani neustrnou na místě – kromě velmi speciálního případu dokonale nepružného rázu).
Fotony pak mají poněkud jinou ´povahu´ (fyzikálně, nemyslím, že by byly třeba ´vzteklý´), neinteragují spolu…

Světlo má jak vlastnosti částic, tak vlastnosti vlnění, ale převažuje spíš vlnění. A dvě vlnění proti sobě se nějak neovlivňují. Co by ale mohlo teoreticky nastat je to, že by na nějakém předmětu vlnění interferovala a buď by se světlo zesílilo či vyrušilo, ale to platí jen u koherentních zdrojů, která mají stejnou frekvenci a stálý fázový rozdíl. Žárovka vyzařuje směsici vlnových délek a každou chvíli jinak.

Kolesa žije!!!

Dva míčky, nebo dvě zrnka, prostě dvě pevné částice, které se proti sobě pohybují se při setkání zastaví a nepokračují v pohybu. Fyzicky, ale zůstávají. Světlo má charakter vlna – částice, ale světlo z baterky nemá jednotnou vlnovou délku. Tam je spektrum podle typu vlákna na žárovce. Navíc při rychlosti světla by nešlo nic pozorovat, ani kdyby byli dva zdroje 300 km od sebe . Možná se některé fotony, vlny srazí, ale miliony dalších jde mimo. To je podobné jako si chytit a vycvičit dvě hejna komárů a pustit je proti sobě a kolik se jich srazí.