Kdybyste potkali na mostě potenciálního sebevraha stojícího na zábradlí…

Skoč a nezdržuj provoz. Na tohle místo už čekají další.

Ano. Několikrát – obrazně řečeno dostat ze „zábradlí“. Byla jsem nucena vyvolat u dotyčného po telefonu dávicí reflex, neboť se rozhodl zkoncovat se životem pomocí barbiturátů, dalšímu rozhodnutému jsem to „rozmluvila“ s tím, co na něj nejvíc platilo (ačkoli měl velkou rodinu, „kupodivu“ zůstal žít kvůli psovi – rodina ho přivedla do blázince); jiná dáma dělala už tolik demonstraček, že byla za psycho pomoci „donucena“ dostat prvně skutečný strach ze smrti (protože bolest si paradoxně užívala); …
Záleží na osobnosti, neboť na každého platí něco jiného. Je to dost těžké se strefit. Umět rozpoznat moment, kdy „už“ se rozhodl. Takový člověk obvykle přestane o sebevraždě mluvit a v tichosti ji vykoná. U toho, který se „ještě“ někomu ozve (nebo se postaví „na odiv“ – třeba na tom zábradlí) je daleko větší šance k tomu, aby mu druhý pomohl – je to vlastně jeho volání o pomoc.

Nevím,nejsem studovaný psycholog,abych v takové situaci dokázala správně mluvit,ale nejspíš bych zavolala odborníky.

Jsem tady autem, nechceš hodit do Nuslí.

Řekla bych mu – "ty vole neblbni,vždyť život je tak krásnej,jen si ho musíš umět zařídit!"A pozvala bych ho třeba na panáka!

Na mostě nepoznám, zda ten či onen občan je sebevrah a nebo zastánce adrealinových zážitků.

Rekla bych at na me pocka ze skocim s nim

je to tve rozhodnuti,ale budu rada,kdyz se rozhodnes spravne a ja ti slibuji,i kdyz te neznam,ze budu tvym pritelem a pomohu ti.

vieš ako si ublíži ten chodník / cesta / rieka (či čo je pod mostom)?
absolútne nijako.

To nemá cenu mu nic řikat, at si skočí, narodí se místo něj nový, takže to lze brát jako takovou selekci; slabomyslný vymřou a zůstanou jen ty silný.

Snažil bych se mu to rozmluvit.Nevím jak,to záieží na okolnostech.

Až se dole rozplácneš, nebude ti to už tak slušet, brouku :P