Kdybyste mohli poradit svému mladšímu „já“ čeho se má v životě vyvarovat, co by to bylo?

ad orange:
v „Špatné náladě celý den kvůli maličkostem…“ by som doplnila:
Nepodléhat špatné náladě…

ad Vlk z lesa: Nemyslím děti. Ale přímo tebe – v mladším provedení, bez dnešních zkušeností.:-)

ad BANAN93: To bys řekl svému mladšímu já?:-D
Nebo jen hodnotíš situaci?

ad Pusinka50: Já se ptala proto, že mám takovou zkušenost, že když to (konečně a poprvé v životě) někdo nahlas vysloví, uleví se mu a začne na sobě v tom směru pracovat. Někdo si možná ani nikdy neuvědomí svůj strach sám ze sebe a svých skutečných tužeb, přání a pocitů. Je to hodně o ovlivnění rodinou, prostředím, výchovou. Obvykle si svou chybu „mládí“ dokáže přiznat někdo jen tehdy, když vnitřně sám chce a je na to „připravený“ – ale pak se diví, co to „po sobě“ vlastně chce a za co se celý život měl – nebo se tak sám uměle stavěl jiným.
A je to najednou krásný a osvobozující pocit, když člověk zjistí, že nic není úplně ztraceno a má možnost žít konečně(!) podle svých představ.
Co se týká mne – měla jsem snad (a i mám) v životě to štěstí, že jsem si nikdy od nikoho nenechala do ničeho kecat. Snaha byla. Ale stálo mě to hodně trucu a neústupnosti. Musím říct, že jsem nikdy nelitovala a jsem hodně silný a samostatný člověk. Zlozvyky jsem si také „nepořídila“ žádné. Kdybych měla něco říct svému mladšímu já, bylo by to jednoznačně: Budou tě lámat, ale nenech se. Nebudou mít pravdu. (A žila bych stejně:-)

Priznanie si: „Urobila som chybu“ odhaľuje charakter Človeka s veľkým ´Č´. Nie každý človek toto dokáže.

ad led: Ano, ale hlavně si to musí chtít přiznat – ne to jen vynuceně papouškovat, proto, že by „měl“. Ono to někdy přijde najednou, protože naše tělo se má rádo a nerado nás vidí, jak strádáme a snaží se ze všech sil nám pomoci. Jenže tlak okolí a špatné psychické rozpoložení bývá často zásadním problémem v tom, opravdu(!) umět naslouchat sám sobě. Když je nejhůř – a někdo třeba nabídne pomocnou ruku – dovede vlastní psychika „zázraky“ a díky tomu se i někoho, kdo se zdál „odepsaný“ může – naštěstí – stát onen Člověk.:-)

dávam virtuálny palček

ad led: Nápodobně:-)

ad M.: Jen neříkej, že nic nemáš! Třeba: M. – holka nevycpávej si podprdu! Tehdy, v první třídě to (myslím) fakt bylo s těma ponožkovejma trojkama přehnané…:-))) Buď (v budoucnu – až budeš velká) taková jaká jsi…
…nevěřím, že jsi (zatím) tak vzorná… 🙂

ad Sůwa: Btw – říká se přece, že: Každé novorozeně je potenciální vrah.:-))

Damiano promiň, ale tohle je nahrávka na smeč
http://www.me­teleskublesku­.cz/media/18/snd/24­.mp3

ad Hansi: 🙂 Hotové, vyřízené…:-))