Kdo z mladších se kochal pohledem na „poctivě“ rozkvetlou louku??

V létě jsem navštívila ve své rodné obci krásné údolí, které lje obklopené stráněmi se smíšenými lesy, mezi nimi ční několik vysokých skal. Kolem řeky, která zde protéká, se rozprostírá louka. Byla jsem překvapená, že je louka stále v původním stavu, tedy taková, jak jsem ji znala ze svého mládí.

Různé druhy trav s barevnými květinami působí jako balzán na duši – rozkvetlá louka urprostřed lesa … Určitě je krásná i na jaře, když se všechno začíná zelenat, na podzim louka hýří barvami spadaného listí a bílý sníh v zimě celé údolí rozjasní…

Najdou se místa, kde sama příroda rozhoduje, jak budou vypadat … Snad se jich najde mnohem víc … vyvolal jste u mně hezké vzpomínky …
Doplňuji:
Ach jo. Měnila jsem stylizaci, bota – u mě vzpomníky., balzám.

Upravil/a: annas

Sice jich moc nezbylo, ale pořád se ještě přirozené louky dají najít. Znám jich několik.

Také se mi po nich stýská, ale ještě se najdou. Na procházkách je vyhledávám a domů si nosím kytičku kopretin a jiných lučních květů. 🙂

Přátelé uklízeli půdu na šumavské chalupě, vymetli půdu a vyhodily smetky na loučku
u chalupy a příští rok měli „starobylou“ kvetoucí voňavou louku.
Já si tyto typy luk ještě pamatuji, dalo se to trhat a dávat do vázy, louky byly živé hmyzem a motýly.. Byly barevné, i pokosené pak jako seno krásně voněly.

Doplňuji:
oprava: vyhodili
A proč je otázka pro „mladší“?

Upravil/a: anonym

jasně že máš pravdu ..a k nápravě stačí pouze najít a označit každého, kdo vede nepřirozený život, byť by byl plný luxusu. Pak se přírodním přirozeným lidem stýskat přestane ,)

V Kuníně jsem za domem měla část zahrady osetou travní směsí s lučními květinami. Byla to německá směs a dost drahá. Plocha se sekala 2–3 krát ročně, aby kytičky měly čas vykvést. Pravdou ale je, že každý rok jich bylo méně. Zahradní prostředí jim nejspíš úplně nevyhovovalo.

Nevím, kdo je patří do kategorie „mladší“ a kdo už ne, ale vzhledem k tomu, že Tvoje prvorozená je jen o rok mladší než já, tak asi do této kategorie spadám :)

Tak tedy, pohledem na rozkvetlou louku jsem se měla tu čest kochat x krát ve svém životě. Měla jsem to štěstí, že ač jsem vyrůstala v jednom z pražských sídlišť, hned za domem jsme měli kus docela obyčejného háje s naprostou neupravovanou luční plochou (dokonce na ní prý roste u nás málo běžný kavil).
Navíc jsme s rodiči jezdili do přírody poměrně běžně, takže pro mne byly lesy a louky takovým trochu druhým domovem.