Kdo smysluplněji naříká – starouni dle odíků nebo unudění adolescenti?

Dudu, ty děti, co nás tady občas poněkud vytočí, mají před sebou dlouhý život a facky od něj, co budu s přibývajícími zkušenostmi dostávat. Ještě nevědí, že za každým stařeckým povzdechnutím po ránu je taky spousta toho, čím si ti „dříve narození“ museli projít.
Je s podivem, že se tu „nudí“ dvanáctileté děti. Prostě nemají do čeho „píchnout“. Tohle z mládí neznám. Nenudili jsme se a pokaždé něco vymysleli. Počítač to za nás neudělal.
Dnes by ty nezkušené děti měly umět mozek používat, ale podle slov, která z nich občas vypadnou, tak tomu je přesně opačně. Kdyby tam byl alespoň náznak myšlenky, muselo by to vypadat jinak. A pak že je centrum řeči v mozku?!
Že by šlo o vedlejší účinek používání techniky? Že by vymoženosti používat počítat padla za oběť schopnost přemýšlet? Zdá se že ano.
Mezi lidmi se vytrácí schopnost normálně a zdvořile spolu navzájem komunikovat, sdílet své radosti, trable, smutky. Umíme si esemeskovat, psát zprávy, skypovat a v nejhorším případě si zavoláme. Jak je možné, že mladší člověk tápe v tom, jak oslovit šéfa, úřednici, staršího člověka?
Asi jsme někde udělali chybu. Příliš horlivě jsme se chopili možnosti používat ve svůj prospěch skvělou techniku, ale pozapomněli jsme na to, že vše v našem životě si vybere také svou daň. Lidé se nemají potřebu domlouvat, útočí na sebe, štěkají po sobě a berou urážky za strašně vtipné slovní hříčky…
Nedělají to jenom adolescenti, naneštěstí jim v tom jde řada z nás smutným příkladem. Jsme moc rychle hotovi s úsudkem, ale neumíme nad svých jednáním přemýšlet, neumíme domýšlet dopad našich slov a skutků na budoucnost a na lidi, kterých se to týká nebo týkat bude. Neumíme si v naší lidské nafoukanosti uvědomit, že se nám jednoho dne vše vrátí. Vrátí se to i těm mladým a ještě velmi naivním dětem. Není v tom ani hořkost, ani výčitka – jen jim přeju, aby nemusely příliš brzy pochopit, jak moc se ve svých názorech mýlily. Život totiž běží neuvěřitelně rychlým tempem a stárnou všichni. Vyrovnat se s tím ale musí každý sám za sebe.
Je s podivem, že většinou největší kritici nevychovanosti dnešních „mladých“ jsou právě ti, co měli s respektem starší generace největší problémy. Teď ale naopak ve vztahu k sobě úctu vyžadují. A naopak – jak může chtít neurvalec a hulvát po svém okolí, aby mu projevovalo nějakou slušnost?
„Co nemáš rád, nečiň druhému!“ říkala moje babička. Snažím se tím celý život řídit.
Měla jsem velmi moudrou babičku.