Strdí ve skutečnosti označuje med, respektive medové plástve. „Země mlékem a strdím oplývající“ se do lidového povědomí dostala ze starších překladů Bible, kde je těmito slovy popisována země zaslíbená. V Kosmově kronice a novějších překladech byste je už hledali marně: tam se jasně mluví o medu.

Původní informace se objevila v Kosmově kronice – země zaslíbená. .

Kosmas se sice rozepisuje o tom, jaká byla česká země atd. Ve svém shrnutí „bájného vyprávění starců“ pouze nejasně tipuje, že první obyvatelé „..tuším kolem hory Řípu mezi dvěma řekami, Ohří a Vltavou, prvá zřídili sídla…“. Kosmas neuvádí téměř nic konkrétního, kromě zkazky o pojmenování země podle praotce Čecha, kterého ovšem jmenuje v latině (Boemus).

Celá pověst navíc nápadně připomíná biblický í příběh o příchodu do země zaslíbené a v některých pasážích se dá téměř slovo od slova prokázet Kosmova inspirace Biblí, případně Vergiliovou Aeneidou.

http://www.hora-rip.cz/praotec-cech.php

"Jirásek nevytvářel žádná falza. Použil příběhy z Kosmovy, Hájkovy a Dalimilovy kroniky.

Je zajímavé, že se mezi lidmi zakořenilo Čechovo prohlášení, že našel zemi mlékem a strdím oplývající. A skutečnost, že se tato – dnešním slangem – „hláška“ tak vryla lidem do paměti, že platila za bernou minci. A většina hloubavějších žáčků si lámala hlavu nad tím, co to strdí vlastně je.

Strdí je plástev medu divokých včel.
Fráze „mlékem a strdím oplývající“ je z Bible, z druhé knihy Mojžíšovy. Tak byla označena zem, do které Mojžíš odvedl Izraelity z egyptského zajetí.

Podle názoru literárních historiků se zkrátka ty dva citáty nějak spojily. A je zajímavé, že učitelé své žáčky neopravovali, když se „mlékem a strdím“, jako jedinou zapamatovanou větou, oháněli při zkoušení.

Že by ani učitelé Jiráska moc pozorně nečetli?

http://www.frau­.cz/praotec-cech/

Upravil/a: annas

Strdí: včelí plásty naplněné medem (staročesky).
Původní slovo prý znělo stred a bylo ženského rodu. (femininum), tedy ta stred, bez té strdi. Z druhého pádu slova stred snad později vznikla varianta strdí. Podobné slovo pro med existovalo ve všech slovanských jazycích, ale ve všech už bylo stejně jako v češtině zapomenuto. Úplný původ má podle některých odborníků indoevropský, podle jiných praevropský; druhá varianta by znamenala, že takové pojmenování medu naši indoevropští předkové převzali od původních obyvatel Evropy.
Jisté je jedno. Lidé se snažili osladit si život odjakživa. Med tedy znali, jedli a v podobě medoviny patrně i pili od nepamněti. U nás zvlášť.

http://www.e-kniha.com/proc-a-jak-strdi-ostrouhalo.html

„U Jiráska“ to bylo „mléko a strdí“…
😉
Strdí je med (nebo něco v souvislosti s medem – od nevymetených pláství přes tepelně zahuštěný medový ´sirup´ po nedokvašenou medovinu…
😉
Čert ví, kde se s tím Jirásek potkal… A s jakým množstvím…
😉

Strdí je med, medová plástev.
„Ze Starých pověstí českých: "To je ta země zaslíbená, zvěře a ptáků plná, medem oplývající.“ Strdí je synonymum pro med, takže už nám zachází jen to mléko. Je ovšem trochu záhadou, kam se Jiráskovi to mléko vytratilo, protože o medu a mléku je řeč už v Kosmově kronice (překlad z latiny): „To jest ona, to jest ona země, kterou jsem vám – jak se pamatuji – častokráte sliboval, země nikomu nepoddaná, zvěře a ptactva plná, sladkým medem a mlékem vlhnoucí, a jak sami pozorujete, podnebím k obývání příjemná.“ Faktem je, že slovo strdí nepoužívá ani Jirásek, ani Kosmovi překladatelé. Vyskytuje se u tzv. Dalimila, ne ovšem v popisu Čechů pod Říp. Slovní obrat „krajina mlékem a strdím oplývající“ pochází údajně z biblického líčení země zaslíbené." 🙂
http://www.on­tola.com/cs/di/m­leko-a-strdi-ve

Biblické žvásty nic jinýho, jinak strdí je med.