Kde se rytíři naučili plavat, když neměli na hradě nebo zámku bazén ?

Ja si myslim , ze rytiri by toho s tim brnenim asi moc nenaplavali. Spis by se z nich stali hned potapeci. 🙂 -iv-

To je stejné jako když se zeptáte,kde se naučili jezdit na koni,když na hradě není žádná louka.Šlechta u chlapců velmi dbala o fyzickou zdatnost(i o vzdě­lání).A to se nedalo naučit na hradě na malinkém nádvoří.Na koni museli umět jezdit všichni chlapci atˇchtěli nebo ne.Zrovna tak zacházet s chladnými zbraněmi.Jízda na koni bylo tak něco tendenčního jako je dnes rozšířené umět řídit auto.Muži se běžně vyznali v koních a obhlíželi je na turnajích podobně jako se dnes obhlíží výkonná a méně výkonná auta na silnicích a autosalonech.Mladí šlechtici byli často vyslaní na vychování k příbuzným a to většinou daleko od domova a často do jiné kultury.Hodně cestovali po evropě.Je překvapivé,že velmi rychle překonávali obrovské vzdálenosti(Mistr v tom byl byl např.Jan Lucemburský),což bez pořádné kondice nebylo možné.Mnozí ovládali mluvit (někdy i psát) několika jazyky mimo latiny,která byla ve středověku samozřejmostí­.Fyzická zdatnost u mužů byla tehdy mnohem důležitější než je tomu dnes.Tehdy to byla často otázka přežití.Potkat na cestě středověkým českým pralesem člověka,který by vás bez sebemenšího mrknutí oka poslal na onen svět, nebylo až takovou vzácnost a hlavně se stále bojovalo a účast na bojištích byla vizitkou šlechtice,zrovna tak jako účast na turnajovém kolbišti.K tomu všemu samozřejmě patřilo i překonávání vodních toků a brodů i třeba s plavením koní.

Byly řeky a rybníky a jezera.Ani my nechodíme se koupat v oblečení ale v plavkách.
Dokonalý rytíř má být vycvičen v sedmero dovedností

• umění jízdy na koni
• plavání a potápění
• střelbě samostřílem, puškou i lukem
• lezení po žebříku, po tyči i po laně
• boji při turnajích
• zápase a šermu
• tanci, dvornímu chování a v šachových hrách

http://php-pohadky.unas.cz/Val­kaArmada.php

Rytíři museli běhat, skákat a šplhat. Pro posílení paží házeli velkými kusy kamene. Učili se plavat, a to nejprve na nafouklých hovězích měších, později i bez této pomoci.
is.muni.cz/th/11044­2/fsps_b/HOKUS­POKUS.doc

Myslím, že rytíři neměli ani potřebu plavat. A přes řeky se většinou dostali pomoci voru. Jinak plavání je instinktivní. Hodně lidí se naučilo plavat náhodou 😉

Už,Žižka,na ně vymyslel pastičku,s vy­puštěným rybníkem.Tam,by jim,znalost plavání,taky moc nepomohla.Tak,k če­mu se to učit. 🙂

To je moc složitý problém o kterém se ve společnosti moc nemluví. Přesto – ne všichni rytíři byli schopni vodu překonat i bez brnění, natož s ním. Ale někteří bohatší si nechávali dělat vodotěsné s uzavíracími větracím otvory aby se nepotili na souši. Když věděli, že na trase musí přes řeku, jezero, najedli se hodně hrachové kaše, uzavřeli všechny větráky a následně brnění postupně zaplnili teplým metanem. Ten je na principu horkovzdušného balónu ve vodě nadnášel a tak se přes řeku většinou dostali.
Překonání řeky touto metodu bychom mohli dnes zařadit mezi první chemické boje, protože nepřítel který je na břehu očekával rychle začal prchat v panice, jen co rytíři otevřeli větrací otvory brnění.
S ohledem na etiku se ale o tom to v křesťanské Evropě nemluvilo (často i hrdelní trest), aby se nesnížila čest a důstojnost rytířů.

Na sucho v hradním příkopu