Kde a kdy se začala jako první na světě vyrábět keramika fajáns?

V Egyptě a Mezopotámii byla rozvíjena výroba glazovaných výrobků již 4 000 let př. n. l.; nejstarší známé hliněné glazované (fajánsové) nádobí na světě pochází z Egypta, z období 3300 př. n. l.[1] „Fajáns, částo také zvaná egyptská pasta, která se používala pro vytvoření modrého nebo zeleného lemování, se získávala z přirozeně se vyskytujícího kamene, uhličitanu sodného. Ten obsahoval rozpustný sodík a po vysušení předmětu zanechal tenkou vrstvu křemene, který vytvořil glazurovaný povrch. Kolem roku 1600 př.n.l. se glazurování dále rozvíjelo až po zdobení nádob, sošek a dlaždic. Efekt lesklého glazurování se později používal i pro imitaci kovů.“[2]

V Evropě (Bulharsko) nalézáme importovaný fajáns z hellénistického období Egypta – z období 100 let př. n. l.[3] V západní Asii se fajáns objevila v 5. století, prostřednictvím Maurů se dostala do Španělska a odtamtud do Itálie. V Itálii se od roku 1466 vyráběla ve městě Faenza (odtud název fajáns), dále v Urbinu a ve Florencii.

V 17. století až 18. století se výroba fajánse dostává z Itálie do Francie a Nizozemska. Holandská modrobílá fajáns, která se začala vyrábět v Delftu, měla velký úspěch ve světě. Francie vděčí za rozkvět fajánse králi Slunce, Ludvíku XIV. Ten poté, co ho finančně vyčerpala nákladná válečná tažení, nechal roztavit své zlaté a sříbrné nádobí a nahradil je nádobím z fajánse.

V Německu byly založeny fajánsové manufaktury v Hanau, Hamburku, Ansbachu a v Beyreuthu kolem roku 1660. Od začátku 19. století začíná výrobu fajánse vytlačovat porcelán a anglická kamenina.

První glazury se rozvíjely kolem roku 4000 př.n.l. v Egyptě nebo v Mezopotámii. Fajáns, částo také zvaná egyptská pasta, která se používala pro vytvoření modrého nebo zeleného lemování, se získávala z přirozeně se vyskytujícího kamene, uhličitanu sodného. Ten obsahoval rozpustný sodík a po vysušení předmětu zanechal tenkou vrstvu křemene, který vytvořil glazurovaný povrch. Kolem roku 1600 př.n.l.se glazurování dále rozvíjelo až po zdobení nádob, sošek a dlaždic. Efekt lesklého glazurování se později používal i pro imitaci kovů.

U nás ji vyráběli Habáni-já myslela ,že se tak říká vysokým lidem.

Zdroj: http://cs.wiki­pedia.org/wiki/Faj%C3%A1­ns

Výrobu porcelánu objevili již v 6. nebo 7. stol. Číňané. Technologii jeho výroby však přísně chránili. Teprve v 15. stol. si ji osvojili Japonci, i když kvalitativně úrovně čínského porcelánu nedosáhli. V té době byl východoasijský porcelán v Evropě zbožím přímo drahocenným a kuriózním, uchovávaným dokonce v pokladnicích. Když po roce 1557 zahájili obchod s porcelánem Portugalci a zejména, když se po roce 1602 dostal tento obchod výlučně do rukou Holanďanů, stal se porcelán velice hledaným doplňkem dvorských a šlechtických interiérů. Dovážený porcelán dráždil Evropany a podněcoval je k neustálým, leč bezvýsledným pokusům o docílení téže keramické hmoty. Tyto neúspěchy vedli alespoň k optickému napodobování, kdy se výrobci snažili přizpůsobit tvarem i dekorem východoasijskému porcelánu. Tak přišla na svět tzv. fajáns. Výrobci v holandském Delftu dosáhli v tomto ohledu takových výsledků v kvalitě, že jejich výrobky mohly soutěžit s importovaným japonským porcelánem. Kromě toho začala delftská dílna Ary de Mildeho na konci 17. stol. vyrábět nádobí z tvrdé červené kameniny, která napodobovala tentýž typ zboží z Číny. Zakrátko byl napodobován také v Anglii.

http://www.qu­ido.cz/objevy/por­celan.htm

u nás se říkalo mám dojem majolika