jsou muži ve stáří protivnější než bývali?

Ono stáří není pro někoho žádná velká radost. Chce to trpělivost a vlídné slovo. Ukázat otci, že je stále potřebný člen domácnosti. Někteří chlapi nesnesitelnost mají jako pózu, aby tím zakrývali to, co je trápí. Zkuste nějakou činnost pro otce, hlavně ho za to vyzdvihujte a chvalte jako malé dítě…

Všichni takoví nejsou. Obvykle se zloba objevuje u lidí, kteří ani v mládí nějací optimističtí srandisti nebyli. Stárnutí přináší postupný pokles tělesných i duševních funkcí, které spolu s nemocemi omezují staršího člověka a zhoršují jeho celkovou výkonnost. Odchod do důchodu, úmrtí blízkých přátel nebo partnera může změnit společenské postavení a dlouholeté společenské vztahy staršího člověka. Všem těmto změnám se starší lidé přizpůsobují. A samozřejmě, že neradi. To se může projevovat i změnami chování. Platí však jednoduchý poznatek, že stárnutí samo o sobě nevyvolává závažnější poruchu chování. Porucha chování u starého člověka může signalizovat chorobnou změnu, kterou je třeba rozpoznat a vhodným způsobem léčit. Neléčená porucha chování může ohrozit zdraví pacienta, vést k jeho izolaci a odmítání okolím a zhoršit kvalitu života nemocného. Může mít též nepříznivý vliv na rodinu pacienta a vyčerpávat všechny, kteří o nemocného dlouhodobě pečují.
V běžném styku s nemocným označujeme jako poruchu chování každou změnu v jednání nemocného, která je neobvyklá, nepřiměřená dané situaci a společensky nevhodná. Takovou poruchou trpí asi 10 % osob nad 65 let.
A kdy je to doktora?
Rodinní příslušníci přivedou svého blízkého k lékaři většinou proto, že je dětinský, stále se dožaduje pozornosti, je neklidný, agresivní, nejsou schopni zajistit jeho bezpečnost (nechává zapnuté světlo i plyn, odchází z domova, toulá se) či dostatečnou péči o něj (neudrží moč a stolici, odmítá jídlo, pití, léky, nedokáže dodržovat hygienu). Poruchy chování jsou nejčastějším zdrojem problémů v ošetřovatelské péči a nejčastější příčinou umístění nemocného do sociálního či zdravotnického zařízení. Přitom jsou většinou ovlivnitelné. Někdy stačí uvážený přístup k nemocnému, někdy je nutné nasazení léků.
Že je taťka mrzutý a protivný jistě není nic pěkného a je jasné, že vám to vadí. Chce to pozitivní přístup, nenechat se šikanovat a nervovat, občas vyjít vstříc a zapojit ho do chodu rodiny. Nenechat ho stranou – možná si připadá už nepotřebný, co ty víš, co před vámi skrývá. Promluvit si, zasmát se, zavzpomínat, možná nějaké překvapení, oslava, povzbuzení v koníčku, který ho baví. Ano, právě v krizových situacích se ukáže jak rodina drží pospolu. Řvát na sebe nenechte, ale ani ho neignorujte. Vše záleží na komunikaci. Zkrátka na tom, jak moc se máte rádi. 🙂

Někteří ano někteří ne. To záleží na povaze a na celém životě, jak ho prožívali a jak se díky tomu formovala jejich osobnost.

Jak člověk stárne klesá mu inteligence a stává se agresivnější až tobě bude 70 let bude z tebe protivná baba!

Já to neberu jako pokles inteligence.To už by třeba pan kníže nemohl dělat ministra. Spíše je to tím,že si v podvědomí uvědomují,že za chvíli skonči jejich dění na tomto světě.Takhle berte jejich jakousi nerudnost.Zejména když nemají žádnou činnost.