Avatar uživatele
Kelt

Jsou emoce pouze záležitostí živých organizmů?

Dobrý večer. Naše jednání, chování řeč, tón hlasu a pod, určuje, jaké emoce prožíváme. Když někoho seřveme, dotyčný se může podle povahy cítit dotčený a podobně. POdobnou reakci bych čekal u domácího zvířete. Když budu dráždit vosy, tak na mne vletí. Je to pud nebo emoce? Ale jak je to u věci. Mohu něco pomlouvat, škaredě s tím zacházet. Například – nemám rád toto, házet s tím – může to být hračka, kniha oblečení. A po určité době, se nám věc nějak pomstí. Například spadne na nás , nebo to najdeme tam, kde to určitě před tím nebylo a vystraší nás. Stalo se Vám to někdy? A čím si to vysvětlujete?
Děkuji za odpovědi a zkušenosti.

Zajímavá 1Pro koho je otázka zajímavá? zjentek před 3624 dny Sledovat Nahlásit



Odpovědi
Avatar uživatele
MK44

Emoce mají jednu zajímavou vlastnost. Cítíme jen ty naše vlastní. Emoce jiných pouze odhadujeme podle určitých projevů. A samozřejmě podle našich schopností takové projevy vnímat, vysvětlovat si je a spojovat je s našimi zkušenostmi z vlastních prožitků. Tomu se říká empatie. Tyto podmínky někdy vedou k paradoxním závěrům. Například jsou lidé, kteří by do psa nekopli, protože by skučel, ale zároveň se domnívají, že rybu zaseklý háček nebolí, protože nekřičí. Soudí čistě podle sebe a tvorů, kteří se při emocích chovají podobným nebo lidem pochopitelným způsobem.

Na základě našich současných vědomostí lze přepokládat, že emoce se vyskytují ve hmotných strukturách, které dosáhli určité složitosti, organizovanosti. Takovým strukturám říkáme ústřední nervová soustava. Hranici, nad níž nervová soustava začíná cítit emoce, ale určit neumíme. Nejsme schopni rozeznat reakce organismů, které jsou nám vývojově více vzdáleny. Například proto, že reagují pro nás příliš pomalu. Nebo způsobem, který nedokážeme vnímat. Například rostliny reagují na poškození, na změny počasí, na přítomnost jiných rostlin apod. My si ovšem zpravidla vůbec nevšimneme, jak rostlina reaguje na ránu sekerou nebo ulomení větve – sotva si všimneme, že natáčí listy podle světla nebo podle blížícího se deště. Žádné emoce jí nepřipisujeme – vždyť se nesvíjí bolestí, nesténá, že? Navíc nemá žádnou strukturu, která by nám alespoň připomínala mozek. Ale jak složitý mozek má mravenec nebo medůza? A cítí nebo necítí třeba bolest? …

Velmi smutné a zároveň příkladné k tomu, co chci říct, jsou případy zcela paralyzovaných lidí. Leží na přístrojích a neovládájí žádný sval. Nemohou komunikovat, leda přes složité elektronické zařízení napojené do mozku. Absolutně žádné emoce nedávají najevo – nemohou. Ale přesto vnímají a emoce prožívají. Před časem proběhl případ takové zcela paralyzované ženy, od někud z frankofonního prostředí, která takto ležela v nemocnici několik let. Právě přes to elektronické zařízení, které mluvilo elektronickým monotónním hlasem, žádala o euthanasii: „Laissez-moi passer. Nechte mě odejít.“.

Otázce: " Je to pud nebo emoce? " nerozumím. Jako byste oba pojmy stavěl do protikladu. Není to tak, že spíš souvisí, jsou v souladu?

U předmětů, které nevykazují známky života, například nějaký metabolismus nebo prostě něco, co my lidi za známky života považujeme, žádné emoce nepředpokládáme. Například v případě cihly, šuplíku nebo kafemlejnku. Během dětství procházíme obdobím, kdy i těmto neživým předmětům emoce přisuzujeme. Takové dítě se například domnívá, že konev dýchá a že když zhasneme, bude se ve tmě bát. Nebo že když kopneme do míče, že ho to bolí. Většinou z tohoto období vyrosteme. Nicméně někteří jedinci na tomto stupni chápání světa ustrnou a ostatními nebývají považováni za „normální“. Ale ruku na srdce – nemáme každý nějaké ty předměty, ke kterým máme vztah jako ke členům rodiny? Chráníme je, opatrujeme je, nedovolíme, aby jim někdo ublížil. A nemusí to být zrovna plyšový medvídek.

Co se týká předmětů kolem mně, nejen, že se mi mstí, ale přímo agresivně se mně snaží naštvat. Například tím, že zásadně nejsou tam, kde je hledám. Nefungují, když fungovat mají. Utíkají mi z rukou, když po nich něco chci. Padají na zem a rychle se zakutálejí na to nejméně dostupné místo jenom proto, abych na ně nedosáhl. Hrůza. Horší jsou snad už jen lidi. Ale já na ně vezmu rákosku a … 😉

0 Nominace Nahlásit


Avatar uživatele
mosoj

Křišťálová lebka to umí.

http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/co-si-myslite-20

Jó to byly otázky. Kdeže ty časy jsou.
Doplňuji:
Přes fotonové energetické pole.

Upravil/a: mosoj

0 Nominace Nahlásit


Diskuze k otázce

U otázky nebylo diskutováno.

Nový příspěvek