Jsem oprávněna cítit se méněcenně a ublíženě?

Jsi oprávněná jít chatovat, litovat se a stěžovat si někam jinam.

Ne. Tvé otázky jsou chaotické, litující sama sebe. Zkus se vzchopit a začít se chovat „normálně“ a v pohodě, jako my ostatní. Představ si, že bychom se tady všichni litovali? 🙂

Máš právo si myslet i cítit, co chceš. Já jsem žádné Vaše otázky nečetl, ale už tato lecos napoví. Budu to psát ve 3. osobě místo ve 2. osobě. Člověk nějak reaguje na okolí a okolí reaguje na něj. Ta reakce se projeví tím, co okolí říká, jak se k němu chová. Dotyčný se může cítit různě, po pochvale se cítíme dobře, po seřvání se asi cítíme hůře. Ale člověk se může naučit ovládat své city a prožívat je tak, aby mu prospívaly a ne aby mu škodily. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Nebudeme brečet nad rozlitým mlékem. Ovládáme svou přítomnost, za svou minulost nemůžeme, ale můžeme si z ní vzít poučení. Chybami se každý učí. Pokud se nepoučíme, tak budeme dělat pořád ty samé chyby. Pokud si myslíte, že máte právo se cítit méněceně a ublíženě, tak se tak můžete cítit. Ale nic tím nevyřešíte a nic se nezmění. Co kdybyste se usmála, chvíli skákala a říkala si, že tento problém nebude za deset let vůbec důležitý. Pokud budete myslet na to, že je vám ubližováno, budete se tak cítit chovat , ale ničeho nedosáhnete. Zaměřte se na něco jiného, buďte s přáteli atd.

Ne!

Ne, to tedy rozhodně né!

Neboj. U psychiatra se budeš cítit jako doma.

Oprávněna, proč ne, ale musím souhlasit s předchozími.Řešíš nějaké více či méně závažné problémy.Tvé otázky jsou možná trochu dejme tomu zvláštní, ale já z nich cítím ono pověstné volání.Beze vší urážky, zkus si promluvit s někým kompetentním , třeba se ti uleví.