Avatar uživatele
Registrovaný

Jsem nervní matka, co s tím?

Jsem nervní matka, co s tím? Občas "sjedu" dítě kvůli maličkosti a pak mi to je líto...Poradíte někdo, jak se toho vyvarovat?

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Registrovaný

to je proste obcas jsi vyvetrat hlavu a je jedno jakym zpusobem, kdyz se to nestane pravidlem nebo kdyby se to melo nejak negativne dotknout deti, ja mam taky nervy a po tom vsem co jsem poznala, tak nic ale opravdu nic nestoji tolik za to jako kdyz mate deti!!! takze penize hodit za hlavu ne uplne samozrejme honit se za zbytecnyma vecma mit nervy z ostatnich lidi, kteri vzdy budou zavidet i to hovno s prominutim, nestresovat se malichernostma vsechno je zbytecne a nikdo a nic vam neda tolik jako ty deti a pozoruji bohuzel, ze malokdo jsi toto v dnesni dobe uvedomuje a prijde na to tak jako ja jsem na to prisla od ty doby je mi lip a moje deti? i kdyz nejsem zrovna v nejstastejsi pozici tak i presto vim, ze jen oni me dokazou pres cokoli se prenest jsou skvely a vsechny navody na reseni jak se s timhle svetem vyporadat maji oni a stejne tak jako my je zapomenou. takze vetrat ja to taky delam a funguje to a nedelat jsi nervy zbytecne no nebo pak lexaurin a diazepam ne dohromady ale ten co vam lip vyhovuje nezapijet vodkou takovy vetrani jsem na mysli nemela, ale vodka bez prasku ta umi vyvetrat :-) jo a nebo jsi to s poradnym chlapem poradne rozdat a hlavne casto a kvalitne!!

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Pokročilý

Důležité je zjistit, proč reagujete tak, jak reagujete. Někde uvnitř Vás je něco, patrně něco, co Vás trápí a to se v takových chvílích dere ven. Můžete zkusit třeba následující metodu:

Najděte si klidné místo, kde Vás nikdo nebude rušit. Udělejte si kolem sebe příjemnou atmosféru - zapalte svíčku, provoňte si vzduch, zabalte se do deky - cokoliv, aby vám bylo příjemně. Pak zavřete oči a pomalu se celá uvolněte, soustřeďte se na dvůj dech, zklidněte svou mysl a vypusťte pryč vše, co se vám do ní dere. Potom si zkuste představit situaci, kdy reagujete tak, jak nechcete a postupně od ní zkuste postupovat zpátky v čase, vnímejte to, co se ve vás dělo předtím, než jste zareagovala tak, jak Vám samotné vadí. Zkuste se podívat na to, co stojí za touto reakcí - možná strach o dítě, možná nedostatek Vašeho vlastního času, pocit, že jste na všechno sama...možná něco jiného. Pokuste se co nejpřesněji zjistit, co je příčinou vašeho jednání. Možná se to nepovede hned napoprvé, ale to nevadí.

Pokud se doberete příčiny, můžete ji začít řešit. Už jen přiznání a pojmenování problému sama sobě pomáhá - pokud máte o dítě strach, můžete mu dát reálné hranice (čeho přesně se bojíte) a nestresovat se imaginárním obecným strachem, který se v nestřežené chvíli takto dere ven. Pokud na Vás leží více práce, než zvládáte, můžete začít řešit tento problém.

Přeji hodně štěstí v práci s vlastní duší a spokojenost Vám i Vaší rodině.


Avatar uživatele
Pokročilý

Máš právo být unavená, naštvaná, bezradná, prostě cokoliv a docela normální je, že člověku ujedou nervy a dítě to chytne. Všichni jsme jen lidi. Ačkoliv s úspěchem praktikujeme na vztekání malého metodu mrtvý brouk, občas ho taky plácnu. Ale mrtvý brouk zabral výborně. Pochopil, že vztekáním mě k ničemu nevyprovokuje, že si prostě stejně budu trvat na svém bez křiku a kraválu a tak to taky bude, takže tyhle situace už zpravidla neřešíme.


Avatar uživatele
Stříbrný

Skuste si definovat co to je nervní matka.A poctivě si přiznejte problém a ten je třeba řešit.I když všichni jsme někdy nervní ,unavení a nedaří se nám. Důležité je, řešit to základní":Proč se vztekám,co mi to přináší"? A co na to manžel.V případě ,že váš stav přetrvává, vyhledejte vhodného odborníka.Pozor!Dítě vnímá vaše projevy,tak ať si pamatuje hodnou a usměvavou maminku.


Avatar uživatele
Pokročilý

jít se léčit


Avatar uživatele
Bronzový

Dlouho předlouho jsem váhala zda odpovídat, protože odpověď opravdu není jednoduchá... zvláště, když i já se přiznám, že jsem člověk emotivní a impulsivní a někdy mi také ujedou nervy tak, že je mi to pak líto... a to nejen ve vztahu k dítěti.

Popravdě mě donutila napsat až odověď snowačky... velmi "svérázná" ale ve své podstatě pravdivá reakce. Ono je opravdu nejdůležitější, aby matka byla spokojená sama se sebou, se svým životem... až ve chvíli kdy má naplněné své potřeby může být opravdu vyrovnanou a alespoň relativně klidnou matkou.

Člověk má bohužel tendenci vybíjet své nálady i na těch,kteří vlastně za nic nemůžou. Vlastně bych řekla nejčastěji na těch... lidově řečeno, jsem naštvaná a slízne to ten kdo je po ruce. No a kdo je po ruce... ti nejbližší. Navíc bohužel díky velkým emocím, které jsou mezi nejbližšími platí jedna veliká pravda, tedy " že těm nejbližším umíme nejvíce ublížit "

Nevím kde je hranice mezi nervní matkou, která by potřebovala jen na chvíli vysadit a odpočinout si a nervní matkou, která by raději měla vyhledat někoho kdo jí odborně poradí, případně předepíše léky na zklidnění (bez konzultace lékaře bych žádnéléky raději nebrala), ale přeji abyste tu hranici objevila vy sama.

Hlavně hlavu vzhůru, to že občas "sjedete" vaše dítě ještě neznamená, že jsme špatná matka. O to víc mu však dávejte najevo, že ho máte ráda... a pokud je dítě starší není vůbec od věci svoji povahu přiznat a když třeba opravdu přestřelíte se omluvit a vysvětlit co se stalo... i malé dítě ocení upřímnost a to, že rodič umí přiznat svoji chybu není slabost, ale přednost !

 

Diskuze k otázce

 

U otázky nebylo diskutováno.

 

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Rodina a vztahy

Zlatý Drap 979
Zlatý marci1 807
Zlatý quentos 628
Zlatý iceT 601
Zlatý hanulka11 536
Zlatý panenka 488
Zlatý annas 449
Zlatý led 396
Zlatý venkovan 390
Zlatý gecco 375

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.