Je ve vasem zivote , rodine ,humoru porad stejne .. , mene , nebo snad i vice. 🙂 -iv-

Říká se, že humor prodlužuje život, ale i to, že ve vážných záležitostech není místo pro žertování…

Tedy, jak kdy…

Humor je koření života a já dost často a hodně kořením.

Pořád stejně a asi to jiné už nebude.

V životě pořád stejně, v rodině asi už o něco méně

Od mala mě často chytal „rapl“,to jsem se smála kde čemu a nemohla jsem to zastavit. Zdědila to po mě dcera,chytá jí to také často a též to nemůže zastavit,ani když jí vynadám,to mám pak někdy dost teda. Je k neuvěření,že i „rapl“ se u nás dědí…
Jinak humor jsem neztratila,nas­mějeme se s dětmi,ve škole jsem byla za komika,legraci a pohodu přímo miluju. Ale než jsem se rozvedla,tak jsem si hodně pobrečela a do smíchu mi nebylo. Ted si s bývalým manželem rozumíme víc,když si jezdí pro děti,někdy do sebe ze srandy rýpeme a zasmějeme se tomu. Je ale extrémně náladový,takže když má ten „svůj“ výraz,raději se na něj ani nedívám.Ale celkově jsem se častěji smála od dětství do doby,než jsem se vdala.
No,ale když je člověk správně naladěn,najde si důvod ke smíchu kdykoliv…chce to najít ten správný úhel pohledu na svět…:-),ten ale pokaždé nemám stejný…:-)

Během posledního roku u nás humor a radost ze života vymizely, i kdyby se všechno napravilo, zřejmě se už nikdy radovat nebudu.

V životě jej ubývá, přesněji důvodům k němu a v rodině sice přibývá, ale žel spíše toho šibeničního se sociálním podtextem.
U přátel – kvantitativně stejně, kvalitativně vyzrává k lepšímu.

Určitě víc.Už jenom to,že se každý den probudíme,je důvod,ke smíchu,a dobré náladě.A nikým,ani ničím,si ho zkazit,se ženou, nenecháme. 🙂

Podľa momentálnej situácie a nálady.