Je fakt větší problém hodit slovo do Googlu, než položit dotaz na Odpovědích?

Kropitko, to je pak jasný. U složitějších věcí nebo u toho, kde najdete nějaké neshody, by se jen trubka nezeptala :o) Ale z některejch dotazů tady je evidentní, že se dotyční ani nepokusili to do toho googlu naklofat – protože jinak by se prostě ptát nemohli. Nedávno tu kupříkladu byla otázka Co je altruismus – napíšete altruismus do googlu a jako první vám vyskočí wiki s naprosto jasnou definicí… :o/
Ale souhlasím, že nic by se nemělo přehánět, to druhé, jak říkáte, je taky extrém.

ReHu, to jsem ráda, že si to nemyslím sama. Asi to je hlavně pohodlnosti.
U nás (cca od 20 nahorů, jakmile jsou lidi pryč ze střední) se to asi dá chápat, nás k tomu buďto musí přinutit život a pracovní povinnosti, nebo velkej zájem, nebo se to nenaučíme. Ale ve školách by to už mělo být naprostým základem.
Spíš mě chytá hrůza, když tu školní děti kladou otázky, které by jim fakt ten google našel. A stačilo by se ptát tak jednoduše, jak to je v těch videjích… žádný složitější operace s and, or, in a podobně.
Mimochodem některá ta videa jsou fakt fajn – taková příjemná optimistická americká lehká sentimentalita. Vůbec jsem o nich nevěděla. Dík moc za odkaz, Georgi!

Žiaľ na školách neučia samostatnej práci. Natlačia žiakom do hlavy poučky a podobne.

Učila som na odbornej strednej, žiaci dostali odo mňa základy, prípadne internetové odkazy aj v angličtine (učili sa anglicky) a do ďalšej hodiny si museli pripraviť aj čo našli na stránkach. Potom sme preberali spolu praktické využitie získaných informácií. Až keď tomu rozumeli prešli sme k ďalšej téme. Nebolo to síce presne podľa školských predpisov, ale neskôr sa ľahšie uplatnili v práci.

Přesně, tak by to mělo ve školách vypadat… Něco se asi zpaměti naučit fakt musej – jak říká táta, nejde, aby děcka neuměly Pythagorovu větu a počítaly ji automaticky přes počítač. Ale spousta je toho fakt zbytečná. Na co jsou větný rozbory a určování větnejch členů a jejich padesáti poddruhů? Češtinou se víceméně živím, ale tohle jsem fakt ještě nepotřebovala.
Škola by měla něco do žáka „namlátit“ – to, co potřebuje běžně a je blbsot to pořád někde hledat. A ten zbytek by ho měla naučit vyhledat, zpracovat a pochopit. Takže tak, jak říkáte vy. Ještě, že jsou očividně i rozumní učitelé, kteří tohle chápou… :o)

Presne preto som učila systémom:
aj keď nevieš, musíš vedieť si to nájsť.

Přesně tohle nás naučila zeměpisářka na druhém stupni. Když jsme ji dostali a divili se, že nám dovolí při písemkách atlas, odpověděla „není důležitý, abyste věděli všechno, ale abyste věděli, kde to najít, až to budete potřebovat.“ A to je nejdůležitější věta, kterou si ze základky pamatuju, kdežto poučky z fyziky nebo letopočty z dějepisu jsou fuč :o)

Ještě by mě moc zajímalo, jak váš vyučovací systém fungoval? Dělali žáci úkoly a přípravu tak, jak měli? Já mám zkušenost i z VŠ, kde to takhle funguje dost často, že spousta studentů na přípravu kašle, nečte a pak se prostě hodina nedá vést tak, jak si učitel plánoval – i když si to připravil sebelíp.

Domáce úlohy u mňa nemuseli robiť. To boli vlastne tie ich prípravy cez inernet. Občas som robila testy, medzi otázkami boli občas aj úplne sprosté, odľahčujúce. Kedže som učila, ako externistka, občas prišli za mnou na pracovisko a videli v praxi ako sa čo robí a aké znalosti to vyžaduje. Videli teda, že si nevymýšľam a neučím ich sprostosti, aj keď to občas tak vyzeralo. Napríklad museli byť schopní z hlavy prepočítavať z desiatkovej sústavy do dvojkovej a rýchlo. Rozoznať materiál potme len pomocou hmatu, miešať farby. Ale hlavne vedieť si vymýšľať a rozhodovať sa. Preto aj maturovali všetci za 1. To bol môj najväčší úspech (nemôžem sa nepochváliť).