Je bolest dar ?

„Myslím, že dokonalé štěstí může poznat člověk jen tehdy, když poznal největší bolest.“ 🙂
Liz Taylorová

v prvom rade je bolesť – bolesť ako nervový vzruch, dôsledok evolúcie nervovej sústavy.

jej poslanie je jasné – upozorniť organizmus, že niečo nie je v poriadku.
toľko o bolesti fyzickej.
v tomto prípade je to dar evolúcie.

existuje i bolesť psychická, duševná – hovoríme jej žiaľ, trápenie, …
nejedná sa bolesť fyziologickú, ale medicínsky často býva spojená s depresiami a stavmi podobnými, všeobecne zhrnutými pod termín stres a streové či poststresové stavy (to sú práve tie depresie, ktoré môžu prejsť až v duševnú poruchu).
v tmoto prípade je to daň citom, citovým väzbám, dar i trest.

existuje i bolesť vnímaná úplne inak – a to z hľadiska filozofického, kde už sa blížime výrokom konfucia, ale i freuda či dokonca marxa a mnohým iným mysliteľom, včítane majstrov hororu, porna alebo rôzne (viac či menej) okrajovým módnym vlnám. a tam už dochádza ku vnímaniu bolesti nie iba u jedinca, ale i spoločnosti, kultúry, prípadne i etnika, rasy, národa…

odstránenie bolesti z tohto hľadiska môžeme vnímať ako úľavu pre jej nositeľa a poznaie radosti, ale i tu platia zákonitosti, podľa ktorých musí byť zachovaná rovnováha – to znamená, ak niekto zmiernil svoju bolesť, niekomu sa zväčšila, ak niekto získal nejakú radosť, niekto o ňu prišiel (napr. vo vzťahu pán – otrok).

a to už je na strašne dlhé filozofanie, a to nie iba z hľadiska medicínskeho, spoločenského, morálneho, ale i z mnohých iných hľadísk – viery, práva, …
v tomto prípade sa vôbec neodvážim hodnotiť, či je to dar, alebo trest.

:-Q

Ano, bolest je dar.
Největší změny v životě přicházejí s bolestí, která nám pomůže jít co nejvíce do hloubky. Jedině tam jsme schopni nalézt sami sebe a duchovně růst.
Bolest jde ruku v ruce s pokorou, bez nichž bychom nepoznali skutečnou radost. :)

Ono to s těmi citáty bývá na pováženou. Někdo, třeba i moudrý, něco zplodí, někdo to překroutí nebo vytrhne z kontextu, generalizuje a potom si to někdo kdovíjak vysvětluje nebo si nad tím láme hlavu.

Bolest by se dala hodnotit kladně, pokud nás ochrání před něčím horším. Například před vážnějším poškozením zdraví. A zrovna tak bolest z přiměřeného rodičovského výprasku za nějakou lumpárnu nás může uchránit před špatným jednáním v dospělosti – jenže to zpravidla oceníme až po letech.

Jenomže existuje i bolest chronická, defektní. Taková, která nemá žádný následek, zkušenost nebo smysl v duchu předchozího odstavce. Taková vás může přivést k šílenství a k sebevraždě. A za takový „dar“ není proč děkovat.

Je záležitostí „mozkové chemie“, že po přestálé bolesti cítíme velkou úlevu a radost. Například, když vás přejde žlučníkový záchvat. Patřím mezi lidi, kteří si rádi takovou „extázi“ odřeknou, pokud si ušetří předchozí utrpení.

Takže – záleží na adekvátnosti a na kontextu.

Bolest máme asi, abychom si neublížili a poznali třeba, když položíme ruku na něco horkého, že jí máme dát rychle pryč aby jsme neměli popáleniny.

Bolest není dar,je to pocit a utrpení.