Avatar uživatele
Zlatý

Jdete ve šlépějích svých rodičů?

Nebo jablko padlo daleko od stromu?
Jste si - ve svém současném věku - podobní povahou, názory, zájmy apod. se svými rodiči (když měli vaše léta)?
Nebo jste úplně jiní, než jsou (byli) oni?

Doplňuji:
ad Hanulka11: Klíďo řeknu. Absolutně odlišná - rodiče mám na můj současný vkus až moc "normální".:-)

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele

Ano i ne. Povahou jsem hodně po nestandardní německé babičce a zájmy ( snad i trochu talentu) mám po tatínkovi, který byl výtvarník, živil se jako keramik, později byl zaměstnán jako výtvarník v divadle a ještě později ředitel toho divadla. Od maminky jsem se odkutálela daleko, jsme každá jiná, ale tolerujeme se. Bratr jí to snad vynahrazuje a někteří moji bývalí manželé také.

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

Ne, nejdu a v něčem je to docela škoda. Rodiče uměli každý několik cizích jazyků, kdežto já jsem ráda za ten rodný. Je ale pravda, že co jsem doma neopravila já, to nebylo. Tak je to až do současnosti, ale už opravuji jen pro sebe. Nejvíc jsem využila v životě organizační talent a ten mám nejspíš po mamince, jenže ta ho bohužel využila jen málo.


Avatar uživatele
Stříbrný

Nejdu v jejich šlépějích, ale podobu především s matkou nelze zapřít. Především tu povahovou.


Avatar uživatele
Bronzový

Genetika je tak silná,že nevěřím, že by se to nepoznalo. Ve vzhledu, vlastnostech, postojích, charakteru. Minimálně z 50% tam musí být shoda. Výchova tak velký potenciál nemá, ale i tam by alespoň 15 % mělo být dohledatelných. Je pravda, že to musí posoudit třetí osoba. Sám se obvykle každý špatně analyzuje. A dost často se i brání být kopií. Dnes se vidím jako 99% podoba rodičů, a to jsem se celý život snažil odlišovat. Počítejte s tím, že asi každý osmý není dítětem svého otce. A někdo ani matky. Těch omylů v porodnicích bylo vice, než se přiznává. Práce a náplň života se srovnávat nedá, je jiná doba.


Avatar uživatele
Zlatý

Ne, v patnácti jsem odešel do světa za vzděláním a od té doby se k rodičům fyzicky vracel občas a duševně už vůbec ne. Tvrdý internátní režim na střední škole mě přinutil řídit se vlastním rozumem a jít svojí cestou, byť za cenu chyb a omylů. Jak ve stáří pomalu senilním, mám občas výčitky, že jsem se někdy měl, či mohl chovat jinak, ale z celkového hlediska ve svém konání i po létech hrubky nenacházím. A pokud na mne padne depka, vždy najdu oporu u svojí stálice, která je mojí paní a partnerkou téměř čtyřicet let.


Avatar uživatele
Bronzový

Hezky něco od táty a něco od mámy. Hodně lidí nám říká, že jsme si s mamkou vzhledově podobné, i když samy nevíme čím, ale asi krátkými vlasy, brýlemi a úsměvem. Co se týče chování, tak po ní mám asi nějaké to chování k opačnému pohlaví, k čemuž ona říká, že jsem na ně snad ještě drsnější než ona :D Po tátovi mám prej xichty, odsekávání a další radosti. Po obou mám určitě cit pro umění - kreslení, hudba, kritika, čtení a černý, mnohdy až cynický humor. Myslím, že za pár let se třeba ještě něco pěkného projeví, co třeba umí oni a já ne. Můžu říct, že jsem se sebou celkem spokojená, ale jedna jediná věc mě netěší - mamka vždycky měla spoustu kamarádů a kamarádek, kteří si ji vážili, táta od sebe lidi spíš odrazoval. A navíc je jiná doba, tudíž se upřednostňují vlastnosti extrovertů a pro melancholické introverty, jako jsem já, tu pomalu není místo... :(


Avatar uživatele
Zlatý

Ve šlépějích otce určitě ne. Coby učitel spíše ve šlépějích matky, ona však s touto profesí začala až později a úplně v jiném oboru ;{)>


Avatar uživatele
Zlatý

Ne , určitě nejdu a jsem za to i ráda.
Doplňuji:
A jak jsi na tom ty Damiano? Pokud nám to sdělíš?????


Avatar uživatele
Zlatý

Jsem uplně jiný, někdy se zkrátka nezdaří.


Avatar uživatele
Zlatý

Jsem dcera své matky..
Ale jak s oblibou říkám jsem po tatínkovi :-)


Avatar uživatele

Ne. Jako "jablko" jsem se zakutálela pěkně daleko. Také uznávám jiné životní priority, mám jiné názory. Hlavně srovnání s matkou pokulhává. Té jsem možná podobná, ale povahově jsme hodně rozdílné. S tatínkem bude srovnávání hodně těžké, protože zemřel skoro před třiceti lety a já si ho pamatuji pouze jako člověka velmi moudrého a spolehlivého.


Avatar uživatele
Bronzový

Bojím se, že jo...


Avatar uživatele
Pokročilý

Vzhledově rozhodně ano, ale stejných povahových rysů moc ne... Jsem taková zlatá střední cesta.


Avatar uživatele
Stříbrný

Ne ,podobný rodičům moc nejsem,ať už prací či vzhledem.Leda tak vzděláním.


Avatar uživatele
Pokročilý

ne jdu svou vlastní cestou ;)


Avatar uživatele
Pokročilý

Dřív nám s mámou říkali, že jsme sestry. Vizuální podoba se rozhodně nezapře, povahová taky. Ale je to spíš volná variace na téma.

 

Diskuze k otázce

Avatar uživatele
Zlatý

Damiana

ad hanulka11: V čem je ten zásadní rozdíl?:-)

Avatar uživatele
Zlatý

Michal Kole

Damino, umí tvý rodiče také plavat nebo jsi v rodinně jedinná s touto "nadlidskou" dovedností ?

Avatar uživatele
Zlatý

Damiana

Ale kdepak - tu "nadlidskou" schopnost mám po taťkovi - ten jí také vládnul. A dokonce mě "nutil" v bazénu pod vodou hledat desetníky! To už dneska nedělám. (Ale mamka je ale neplavec.)

Avatar uživatele
Zlatý

venkovan

Ani se nedivím - desetníky pod vodou prakticky nenajdeš.

Avatar uživatele
Zlatý

hanulka11

Díky Dami...... za odpověď - žijeme prostě jinak - moji rodiče byli na mne pyšní- dokud žili

Avatar uživatele
Zlatý

Damiana

hanulka11: :-)

Avatar uživatele
Zlatý

hanulka11

Dá se říct ve všem ....v zálibách, povolání, povaha, vše- jsem prostě odkoulená daleko od stromu .Stalo se to hned od mala - měla jsem vždy svou hlavu a šla jsem si za svým....jsem za to ráda, snažím se vše dotáhnout kam si "umanu"

Avatar uživatele
Zlatý

Damiana

Díky za doplnění.:-)

Avatar uživatele

anonym

Damiana- desetníky? To je jak z Boženy Němcové :)))

Avatar uživatele
Zlatý

Damiana

:-)) No jo, ale on je tam předtím rozhazoval! Zas takové socky jsme nebyli!:-))))

Avatar uživatele

anonym

To my možná ano, jako děti jsme dávaly pětadvacetníky na koleje a nechávaly je (ještě jezdila "pára") rozject je na placku. A to byl doma fakt průšvih, že si nevážím peněz....přitom se hodily tak akorát do telefonní budky!

Avatar uživatele
Zlatý

Damiana

No alespoň jsi nebyla chamtivá, jako někteří spratci. Já měla spolužačku, která když k nám jednou přišla na návštěvu a mamka se jí zeptala, co by jí mohla nabídnout, tak na férovku řekla: Peníze.

 

Zajímavé otázky v kategorii Rodina a vztahy

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Rodina a vztahy

Zlatý Drap 979
Zlatý marci1 807
Zlatý quentos 628
Zlatý iceT 601
Zlatý hanulka11 536
Zlatý panenka 488
Zlatý annas 449
Zlatý led 396
Zlatý venkovan 390
Zlatý gecco 375

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.