Jakou máte paměť na obličeje?

Dobrou. Stokrát lepší paměť mám ale na ženské tváře než na mužské, mužské mi připadají na jedno brdo (takže bych stokrát snadněji sestavil ženský portrét, s mužským bych měl problém). Jednou jsem v prostorách VŠ vyvedl z míry jednu studentku, kdy jsem jí jako záminku k seznámení sdělil, že jsme spolu asi před měsícem seděli v menze u oběda, konkrétně u chlupatých knedlíků (což jsem si nevymyslel, skutečně to byla pravda). Měl jsem pak díky tomu další dva roky o kamarádku víc.
Problém se zapamatováním mužských tváří se ozývá markantněji od té doby, co pracuju jako lektor. Často mě na ulici zdraví studenti a já sice ze slušnosti odpovím, ale chvilku mi trvá, než si ho správně zařadím (z které firmy, jaká pokročilost a teprve následně se mi vybaví jméno).

Sestavit portrét…no to fakt nevím,spíš asi ne,nikdy jsem to nemusela dělat.
Paměť na tváře,mužské i ženské mám dobrou,řekla bych že až obtěžující.Pro mě.Protože to mám jako takovou deformaci,kolikrát potkám někoho,a vím,že ho znám,ale nevím odkud,přinejmenším vím,že jsem se s dotyčným už setkala.

Absolutně ne!
Né, že by to byla zrovna má noční můra, ale je to někdy dost nepříjemné, protože to může působit arogantním dojmem. Manžel je můj pravý opak. Tomu stačí vidět někoho jen opravdu letmo a pozná ho snad i po roce!
Já mám ale velmi silně vyvinutou paměť na hlasy. Jakmile se na mě někdo venku nebo ve společnosti usměje, obvykle skutečně nevím kam s ním, ale když mě hlasitě pozdraví, okamžitě vím, kdo to je:-)

Dobrou – problémem ale je, že běžně potkávám tolik lidí, že si jich nevšímám.
Pokud mne ale někdo zaujme, poznám jej, obvykle, i ´převlečeného´.
Ten ´dotyčný´ může být jeden a týž (taky nemusí) – sedí oči, nos i ústa.
Jenže – osobně jsem ještě identikit nesestavoval ani ten soft neznám, takže může jít o shodu ´vzorů´.

obličaj si ešte zapamätám, ale to priradenie mena ku tváram, to už je horšie.

potrebujem človeka 5–6× vidieť a VEDIEŤ, kto to je – potom to už je OK.

Některé lidi si vybavím dost přesně, jiné vůbec