Jaké výchovné chyby považujete za nejzávažnější?

Nedůslednost.
A co mi moji rodiče neřekli? Že mi to sluší. Měla jsem takové mindráky… a až po letech, když mám sama děti, vím, že jsem tenkrát byla hezká holka, ale nevěděla to a trápila se. Dnes to svým dcerám říkám od kolébky, často a fotím je, když se načančají, aby to viděly.

Nekritičnost k tomu, že je to moje dítě a proto je nejlepší. Za všech okolností. Podpora a láska, snaha o rozvíjení schopností – to je něco jiného. Ale zvrácený obdiv a nadřazování je znoubné. To přináší nejvíce problémů do budoucna. Nejen, že dítě absolutně pozbude schopnosti rozlišovat co je dobré a co ne, pěstuje se v něm sobeckost a arogance, jdoucí ruku v ruce s agresí – obvykle to v dospělosti ústí v armádu nespokojených, neúspěšných a zamindrákovaných jedinců, kteří neuznávají jiný názor, než ten svůj – a prosazuji ho všemi prostředky. Nedovedou diskutovat, jakýkoli jiný názor než je ten jejich berou jako útok proti své osobě – zkrátka nejsou připraveni na život v komunikaci, nutné ústupky, neovládají obyčejnou slušnost, diplomacii, neoplývají empatií. V partnerských vztazích se často projevují jako strůjci domácího násilí. Chlapeček (nebo holčička), který byl vždy hvězdou se v dospělosti nedovede adaptovat na drsný svět, který ho jako mistra světa brát nebude. Nebo to má hodně těžké. Takový jedinec obvykle neumí dávat lásku, je zvyklý ji dostávat jen tak, pro nic za nic – jen pro to, že je. Je toho hodně – od spokojeného dětství se vlastně odvíjí kompletní vývoj jedince ve společnosti – kde by byla veškerá psychoanalýza?

Nejhorší je ve výchově, a to zejména v raném věku dogma. Dítě všemu uvěří a poznání omylu nemusí být snadnou cestou a může celoživotně poškodit. Proto otázka " co je pravda, pravdivý výrok", je asi nejdůležitější. Důležitá je v raném dětství analýza schopností, intelektu, emotivnosti a vůbec charakteru dítěte. Geniální návod je v této knize.
http://obchod­.portal.cz/pro­dukt/cary-klikyhaky-panaci-a-auta/

Nechat Kolesu chatovat na tomto serveru.