Jaké nejlepší heslo – motivace – ve zkratce se hodí pro porodní asistentku?

Mám to do deníku porodní asistentky. Profese mě baví, líbí se mi období těhotenství, porodu, i po porodu, jen nevím jak to ve zkratce dát do hesla. Poradíte?
Napadá mě třeba – „Tajemství těhotenství a porodu mě velmi okouzluje“, ale přijde mi to trapne… poradte.
Doplňuji:
Heslo se má týkat motivace. Takže třeba heslo – porodní bába – nemohu použít. Ale líbí se mi heslo Quentose. Jinak už nevím, zatím to nechám prázdné a uvidím.

Uzamčená otázka

ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce

Upravil/a: Lucimia

Odpovědět

Zajímavá 4 před 5077 dny

Sledovat Nahlásit

Diskuze: 3 příspěvky, nejnovější před 5077 dny

Nejlepší odpověď

kokoťenko

opravdový život,začíná až po porodu…

3 před 5077 dny

0 Nominace Nahlásit

Další odpovědi

panenka

Napsala bych porodní Bába 🙂

2 před 5077 dny

0 Nominace Nahlásit

Jahoda

Váš návrh je hezký. Mě napadlo také něco, ale je to docela divné.

„Krásu těhotenství a porodu pozná žena až na vlastní kůži.“

„Láska mezi dítětem a matkou vzplane už v těhotenství, neboť už se navzájem cítí svými doteky.“

2 před 5077 dny

0 Nominace Nahlásit

quentos

„Pomáhám na svět novým životům“? (Nic světoborného, ale možná právě zde jednoduchost prospěje…)

1 před 5077 dny

0 Nominace Nahlásit

anonym

A mame tu novy zivot.Nevim Lucimio,zda i toto ma pro Tebe vahu(pro me ano)kam se vejdou dva,vejde se i treti.Uz jsem tu,tesim se na Vas.

1 před 5077 dny

0 Nominace Nahlásit

oskar

Por.as.

0 před 5077 dny

0 Nominace Nahlásit

Diskuze k otázce

kokoťenko

kromě jinýho mě napadlo tohle,trochu to s tím souvisí,ženě se to moc líbilo..jednu dobu jsem to uměl i celé nazpaměť

Život po porodu…
Rozhovor dvou dětí (miminek)
V bříšku těhotné ženy byla dvě miminka. První se druhého zeptalo:

Věříš v život po porodu?
Určitě. Něco po porodu musí být. Možná jsme tu hlavně proto, abychom se připravili na to, co bude pak.
Blbost, žádný život po porodu není. Jak by vůbec mohl vypadat?
To přesně nevím, ale určitě tam bude víc světla, než tady. Třeba budeme běhat po svých a jíst pusou.
No to je přece nesmysl! Běhat se nedá. A jíst pusou, to je úplně směšné! Živí nás přece pupeční šňůra. Něco ti řeknu: Život po porodu je vyloučený – pupeční šňůra je už teď moc krátká.
Ba ne, určitě něco bude. Jen asi bude všechno trochu jinak, než jsme tady zvyklí.
Ale nikdo se přece odtamtud po porodu nevrátil. Porodem prostě život končí. A vůbec, život není nic, než vleklá stísněnost v temnu.
No, já přesně nevím, jak to bude po porodu vypadat, ale každopádně uvidíme mámu a ta se o nás postará.
Máma? Ty věříš na mámu? A kde má jako podle tebe být?
No přece všude kolem nás! V ní a díky ní žijeme. Bez ní bychom vůbec nebyli.
Tomu nevěřím! Žádnou mámu jsem nikdy neviděl, takže je jasné, že žádná není.
No ale někdy, když jsme zticha, můžeš zaslechnout jak zpívá, nebo cítit, jak hladí náš svět. Víš, já si fakt myslím, že opravdový život nás čeká až potom…