Jaká myšlenka Vás první napadne, když potkáte člověka s hodně velkou nadváhou?

No – existuje několik druhů té nadváhy, pokud je to opravdu hoodně, jak píšeš, tak si řeknu – jakoby tomu člověku – „Nežer!!!“
Je něco jiného pěkná dáma krev a mlíko – veselá a akční a něco jiného rekordmanka v přežírání.

ten se teda vyžral.

Žádná. Cizí lidi nevnímám.Mě je úpně jedno,jak vypadají nebo co mají na sobě.Nemám potřebu je jen tak na ulici soudit…
Až při osobním kontaktu si uvědomuji,jak na mě člověk působí,jestli je slušný,milý,pří­jemný nebo jakkoliv sympatický či naopak.
Ale objektivně na mě vždy silní lidé působili klidněji,sympa­tičtěji a mileji.
Znám silného člověka,který má charisma, oproti svému hubenýmu kamarádovi…:-)

Doplňuji:
Nikdy jsem neměla ráda,když se druzí někomu vysmívali a jakkoliv ho kritizovali.
Každý at se denně podívá do svého zrcadla a nesoudí lidi bezhlavě jen tak pro nic za nic.
A když už ho musí ten silný člověk tak zajímat,tak by ho mělo napadnout,že je třeba nemocný apod. I kdyby byl zdráv,nemáme nikdo na tomto světě právo druhé soudit!
A je mi úplně jedno,co si o mě myslí ostatní…

Upravil/a: Andělé

Při téhle otázce jsem si uvědomil, že při potkání člověka s nadváhou mě nic nenapadá. Možná proto, že tito lidé se chovají nenápadně a nijak na sebe neupozorňují. Mnohem horší je pro mne pohled na člověka s podváhou. Zvlášť některé ženy, které nápadně ukazují kostnaté tělo, které mi připomíná fotografie z koncentračních táborů.

Dost často to nejsou lidi, kteří mají velkou nadváhu, ale jsou pouze zavodnění a nefunguje jim správně lymfatický systém.
Pokud mají nadváhu, tak si myslím, že se špatně stravují. Velmi často to není přejídání.
Takže – 1.myšlenka – nezájem o informace a kašlání na sebe sama ☹.

Já si řeknu: Někteří jsou na tom přece jen hůř než já…:)A mám hned lepší pocit:D:)

podle toho co má na sobě – pána, který je dost při těle, ale má na sobě uniformu DPP a poctivě šlape schody z metra, v mysli komentuju slovy „to je blázen, to já se raději vyvezu :D“, pána s ještě větší nadváhou, který k nám jednou přišel do práce, tak o tom jsem si pomyslela „páni, ten je milý takhle po ránu“, protože byl opravdu usměvavý a žertoval na každou stranu.
Paní, která má na sobě dlouhou sukni a slušivé tričko, které jí celkem padne i přes velkou nadváhu nijak nekomentuji, za to paní, která si vezme při svým sto osmdesáti kilo volánkovou mini, to mě jako první napadne „fuj! copak nemá soudnost?!!!“

Je to u mě prostě tak – jsou to stejní lidé jako ti hubení a usuzuji a začnu si o nich něco myslet jenom pokud … nemají soudnost co na sebe… protože znám padesáti kilový holky, které říkají, že nemají hezké nohy a tak nenosí krátké sukně, ale když si, a to jsem opravdu viděla!, ta 180 kilová ženská na sebe vezme volánkovou mini a jedno její stehno je široké jak moje boky a ještě k tomu ty super fialovo modré křečáky o tloušťce mého prstu, tak na to jsem vážně háklivá a zvedá se mi žaludek, a je mi jedno jestli za tu nadváho člověk může nebo ne – prostě fuj! ženy s nadváhou se některé umí obléknout jako dámy, ale tohle… nevím jestli jsou některé ženy slepé nebo co. Pánové to mají v oblékaní sice lehčí, ale stejně se najdou případy, kdy chlapovi vylézá 30 kilo břicha z trička…

Jsou lidé méně majetní a nemají na zdravé stravování a lidé nemocní.Tady také pár odpovědí k obezitě.
http://www.od­povedi.cz/otaz­ky/obezita-co-vy-na-to

balón

No… že je holt tlustý.
Nemám rád politicky korektní vyjadřování jako „s nadváhou“, „dříve narozený“, „afroameričan“ atd. Prostě je to tlustý, starý a černoch :D

Buď nic, protože ve velkoměstě je to běžný jev, nebo když to opravdu hodně bije do očí, tak něco ve smyslu:
„Jéžiš, ještě že nevypadám jako on, to bych se snad picnul“.