Jak se zevně pozná vnitřní krása?

Zevně snad jen podle klidného, vyrovnaného výrazu ve tváři, stálého nepatrného úsměvu a moudrého hlasového projevu. Ale to rozhodující se pozná jen podle jeho činů.

Upravil/a: Kepler

Třeba vidíš vrásčitou stařenku a řekneš si, že je krásná. Proč? Má přece vrásky, je celá seschlá a ohnutá věkem. Možná ta krása, kterou vnímáš, je to, že je to moudrá, laskavá nebo láskyplná a milá bytost, která miluje lidi, přírodu, zvířata, pohodu, krásu. Prostě ta vnitřní krása z ní sálá, a když ji vidíš nebo s ní mluvíš, tak ti připadá, že je tak krásně na světě. Taková byla moje babička. 🙂

Upravil/a: quentos

Ne ten milý, kdo krásný, ale ten krásný, kdo milý.

Podle činů poznáte je.

Vnitřní krása se nepozná,
vnitřní krása se cítí srdcem
Můžeš být zevnějškem jak Quasimodo,
když tvé srdce láskou zní, dobro činí,
nik nevidí tvůj hrb a zohyzděnou tvář,
jenom krásu Člověka.

Zevnějšek v zrcadle vidíš, vnitřní hodnotu či krásu zrcadlo neukáže. Romatici pátrají po vnitřní kráse, ale vnitřní krása se o zevnějšek asi moc nezajímá.

Upravil/a: hapiky

Hodně řeknou oči.

Zeptal bych se: „jak se navenek pozná vnitřní krása“ a odpověděl bych:

1. vzhledem to nebude
2. je potřeba poznání člověka a k tomu je nutné poznat jak se chová v jakých situacích, jestli je dobrý nebo nedobrý, pracovitý nebo nepracovitý a soubor těchto informací vytváří tu vnitřní krásu
3. takového člověka je také možné otestovat, ideálně když neví jestli je testován a sledovat jeho reakce, myslím že toto praktikují ženy na mužích permanentně

Vzhled nenapovídá o vnitřní kráse většinou nic, ale jsou typy lidí, u kterých je vzhled obrazem duše.