Jak nachytat lidi na apríla aby se nenaštvali, ale abych je rozesmála?

Je to tezke, ale me se to kdysi povedlo (ze jsem nachytal asi 20 az 30 lidi najednou a nikoho jsem snad nenastval). Byl jsem jako dite (bylo mi asi 10 let) s rodici na prohlidce hradu Konopiste a bylo to presne 1.4. a meli tam asi 2 zive medvedy. A kdyz prohlidka skoncila (a vsichni stali u vychodu a cekali az je pusti ven) tak ja jsem rekl jasnym detskym hlaskem „A tamhle maji ty dalsi 3 medvedy“ a ukazal jsem tam rukou (k lesu). Cela skupina asi 25 lidi se tam otocila a koukala a hledala medvedy a ja jsem rekl „April“. Vsichni se tomu moc smali, rodice mi to nedavno pripomeli… Snad jsem nikoho nenastval, vsechny to spise pobavilo, naleteli diteti (mě)…
Neposilam to sem jako namet, ale proto, ze jsem si to nedavno pripomel s rodici…ze se to fakt stalo.

Mně to přijde dětinské.
Nikdy se nesnažím někoho „nachytat“,
rozesmát nebo „vyvést aprílem“.

Apríla už sice bylo, ale nikdy není pozdě na pořádnou srandu, to je prostě koření života. Simuluj bolest čehokoli, zvlášť, když po tobě někdo chce hodně těžkou, fyzicky namáhavou práci, mě takhle přítel odnesl na rukou až do ložnice, tam jsem se mu s chutí vysmála, řekl, že jsem potvora a že toho budu litovat, sundal si ponožku a držel mi ji před nosem a já řvala, jako protržená „pomoc, pomoc, chce mě zabít“ a protože jsem dobrá herečka, i jsem se rozbulela, když mi na to skočil a začal se omlouvat, vystrčila jsem na něj jazyk…tak to jde u nás pořád dokola. Humor je důležitý, jak by ten život bez legrace vypadal? Na smutek je vždy času dost. Chlapa, který mě neumí rozesmát bych ani nechtěla. Ty třeba řekni tátovi, že je maminka těhotná, že se ti minule svěřila, když zvracela, ale že je to děsně tajný 🙂