Jak moc dopředu si plánujete svůj zivot?

Mimo vyhoření bytu mně už potkalo vše, navíc jsem byl ale vyplaven.
Vše jsem zvládl i bez plánu B, neboť je to svým způsobem zbytečnost. Vše se dá řešit s chladnou hlavou dle aktuální situace, není potřeba předem myslet na hororové scénáře a ničit si tím minimálně duševní zdraví ! ))
Na starý kolena mám malou zálohu na nejrůznější neplánované výdaje a to mně stačí.

když mě opustí partner, tak to začnu řešit až se to stane…když zvolí komunistity, tak není co řešit, já se jich nebojím…když se mi rozbije počítač, koupím si nový…když mi vyhoří byt, tak mám teda velkou smůlu a budu se muset přestěhovat (naštěstí mám kam)…prostě až se to stane, tak něco udělám…ale žádné plány A, ani B si nedělám…jen si umím poradit v každé situaci…

Ne, rozhodl bych se vždy v danou chvíli.

Velice ráda bych si život naplánovala k obrazu svému, ale byla by to asi nuda a ani to tak nějak prostě nejde. Jediné, co jsem si naplánovala a co bylo pro mne velmi důležité bylo, kdyby se mi něco stalo, co bude se synkem, to bylo v době, když byl ještě maličký, měla jsem to posichrované dostatečně, dali jsme si slib s bratrem. Bylo to vzájemné, měli jsme tu alternativu dobře ošetřenou.

improvizace ..za všech okolností

Všechno se dá řešit, pokud je člověk alespoň trochu zdravý. Fyzicky i psychicky.

Takto si život vůbec neplánuji, protože by stejně všechno asi dopadlo jinak. A hlavně nemyslím negativně. Naplánuji si třeba výlet a ten mi skoro vždy výjde nebo ho posunu.

Myslím si, že to ani vůbec nejde. Těch možností, co by se mohlo stát, je tolik. Jak se chcete připravit na smrt blízké osoby ? To vůbec nelze. Některé věci jde naplánovat dopředu, závěť, pojistku. A kdybychom se stresovali už dopředu, že se něco stane, tak bychom asi skončili v Psychiatrické léčebně. Stačí si prostě uvědomit, že se vždy něco stát může, trochu s tím počítat a řešit to, až ona situace nastane. 🙂