jestli myslíš od spolužáků, tak nijak… jestli myslíš od učitelů, tak taky nijak a jestli myslíš od rodičů, tak možná pár facek přiletělo, ale nebylo to nikdy nic drastického…šprt jsem nebyla, ale ani pětkař…

Nikdo mě nikdy neuhodil,nestála jsem v koutě, nic takovýho, byla jsem hodná. Ale viděla jsem, jak se učitel rozzuřil a zbil spolužáka, který zlobil, zbil ho moc a já jsem tenkrát začala tak moc plakat, že se toho učitele bojím a nechci ho tam. Viděla jsem poprvé, jak někdo někoho bije. To byl pro mě tenkrát otřesný zážitek.

já nijak, byl jsem vzorňák. Ale jinak měla učitelka oblíbený trest výtečníka nejprve vykrákat za pačesy a pak mu dát zezadu lepáka. Pamatuju, že dokonce tomuto trestu jednou neuniklo dokonce děvče – to bylo pro změnu vykrákáno za culík.

Na naší škole to bylo dost „hustý“.
Copak já – já to měl dobrý,byl jsem totiž dost úspěšný bonzák,takže jsem byl za vodou,ale ostatní,takový ty hrdý typy.........uf­............něk­dy trpěli jak zvířata.
Jednou to zástupce ředitele přehnal do té míry,že tělocvikář měl slzy v očích.
A to byl tvrdej chlápek,dřív sloužil v Legiích a viděl toho fakt dost.
Pro ilustraci – dole,v suterénu, byla zvláštní místnost,říkalo se jí Zpovědnice,byla zvukově izolovaná,ale asi nedostatečně.­.......zvuky,kte­ré se z ní ozývaly prý rušily kuchařky při vaření.
Říkaly,že „.............tady se vážně vařit nedá,kdo to má furt poslouchat......“.

A asi měly pravdu,protože to jídlo se nedalo žrát.

Byla to tvrdá škola,to je pravda. Ale mnohé mnoho naučila a vybavila nás do života.

Museli jsme natáhnout ruce, dlaněma nahoru a učitel nám přes ně dal dřevěným pravítkem.
Jiný učitel nám kroutil krátkýma vlasama kolem uší, čili nás tím vytahoval nahoru, protože to bolelo a mueseli jsme stoupat na špičky.
Ale vůbec to těm učitelům nezazlívám, protože jsme alespoň před nimi měli respekt a ŽÁDNÝ z nás tím neutrpěl nějakou psychickou újmu na zdraví.
A za učitelování těchto učitelů se mnoho žáků dostalo na vysoké školy či či jinak se uplatnilo v životě a po letech vzpomínání na ně žádný žák(yně) nedal(a) dopustit.

Náš učitel na hudebce nás tahal za pejzy
a pěkně to bolelo !
nedělal žádné rozdíly mezi holkama a
klukama, protože jsme všichni zlobili :)

jiní učitelé nám nic nedělali my je jen
neposlouchali a ignorovali jejich výuku :)
to jsme trestali spíš psychicky my je žejo ?

Já jsem byla hodná šprtka, takže nijak.
Doplňuji:
Zjentek > tělocvik jsme samozřejmě měli. Napsala jsem, že jsem byla hodná šprtka, nikoliv, že jsem byla pohybové nemehlo.

Upravil/a: Lamalam

Přímo bit ne, ale stání v koutě s předpaženýma rukama bylo (pokud si pamatuju, aspoň 1. stupni) běžné. Podobně – ´dej si 10 (20,30)´ – dřepů, kliků…
A měli jsme jednoho učitele, ten nedostatečně pozorného žáka upozornil ´metnutím´ něčeho, co měl po ruce (a trefil se, měl dlouholetý cvik) – křída byla fajn, houba (zejména mokrá, taková ta gumová – žádnej molitan) o něco horší, ale když nemohl nic ´najít´, sáhnul do kapsy pro svazek klíčů (takových 20–30) – to byla ´pecka´ do čela…
😁
Bááječnej kantor.
Doplňuji:
K Doplnění: Ne, ten ´můj´ byl dvounohý…
😉
Jmenoval se Karel Hlavica a už nežije.
Ale posléze mne učil i jeho syn – a ten používal stejný grif. Ale mám pocit, že tyhle metody jsou (byly) vcelku oblíbené a obecně rozšířené.

Upravil/a: gecco

Já nijak, ale pamatuju pohlavky, facky, rány pravítkem, hody klíčema a kliky samozřejmě taky.

Já byl trochu lump,mě tahaly učitelky za pejzy a za uši a pamatuju si,že jeden spolužák dostal od učitelky facku a v okamžiku jí jednu vrátil zpět.
Učitel na tělocvik nás štípal,ale byl to fajn kantor.

polívkama v naší školní jídelně
Lamalam, vy jste neměli tělocvik? Já vzpomínám, že při tomhle předmětu šprti fyzicky hodně trpěli

Holky nijak, ale kluci dostávali tresty. Museli natáhnout ruce a učitelka matematiky ( jen ta jedna ) je práskla pravítkem po rukou, ale to už muselo být něco většího. Ale jinak byla výborná a byla s ní legrace. Naštěstí ostatní učitelé nemívali na stole při hodině pravítko ! 🙂

Nejčastěji už tím, že jsem tam musel chodit. To je vtip. Teď vážně – u nás ve škole se za mojí docházku netrestalo, protože učitelé měli strach. A to proto, že jednou ředitel (který učil ruštinu) dal při vyučování jednomu klukovi facku (neví za co). Naneštěstí pro ředitele byl otec kluka právník a také správný otec, kterému se nelíbí, když jeho dítě otlouká někdo cizí. Tak ředitele zažaloval, ředitel ve funkci sice zůstal, ale musel k soudu kde dostal pokutu a samozřejmě že měl z toho mezi pedagogy ostudu.