Jak byste se zachovali, kdyby vám váš partner, nebo partnerka řekl/a, že má rakovinu?

mamka jistě věděla, že ji má, ale
doufala, že přežije a vyléčí se ..
jak jsme se zachovaly jako dcery
my věděly, že tu bude jen chvilku ..
tady je jeden článek co jsem ti okopírovala ..
Pravda natvrdo
Nemocný často tuší, přesto do poslední chvíle doufá, že testy vyjdou negativní. Někdy diagnóza zasáhne jako blesk z čistého nebe, například paní Zdeně diagnostikovali plicní nádor při rutinním předoperačním vyšetření. Co všechno se v prvních chvílích v člověku děje, záleží do značné míry na individuálním psychickém nastavení jeho osobnosti. „Šok, deprese, agrese, otázky proč zrovna já, smíření. Ale ty fáze probíhají u každého jinak, ne vždy v tomto pořadí a v různé intenzitě,“ říká psychiatrička Henrieta Tondlová, která se pětadvacet let věnuje individuální i rodinné terapii onkologických pacientů. Jisté však je, že člověk potřebuje psychickou podporu a pomoc, nejlépe hned ve fázi šoku.
Pavla Tichá měla v tomto směru štěstí. Čtyři roky totiž chodila na psychoterapii a v den, kdy se dozvěděla, že má rakovinu prsu, byla shodou okolností objednaná i ke svému terapeutovi. „Poprvé jsem si nebrala servítky, brečela jsem, vynadala
jsem mu, že ty čtyři roky snažení byly úplně nanic, když teď umřu.“ Terapeut mlčel, nechal ji vypovídat. „Kdo tuhle možnost nemá, všechen vztek a zoufalství vylije na své nejbližší, nebo -ještě hůř – ukryje v sobě,“ říká Pavla.
zdroj:
http://www.bum­barisparis.or­g/clanek/rodi­no-mam-rakovinu

Asi bych se zhroutila. Hrozná otázka, doufám, že jen fiktivní, že nic takového neřešíš. Předloni mi zemřel táta na rakovinu. Hrozné… Ještě že jsem měla vedle sebe manžela. Podržel mne. Snažila bych se ho taky podržet, pomoci, sehnat lepší léčbu… Máme tři děti, hypotéku, dům… Kdyby vážně onemocněl, bylo by to pro všechny strašné. Miluji ho.

každej člověk má v sobě rakovinu,jen u některého se to projeví bujením a u jiného ne,
samozřejmě ,že partnerce bych pomohl hlavně po psychické stránce a věřil bych v její uzdravení

to je hodně těžká odpověď ..zachoval bych se přesně tak, jako kdybych se v reálném životě setkal s rakovinou ..chování bych kvůli tomu neměnil, ani povahu