Hrozně se bojím o svou rodinu.Vím že je to normální,ale já z toho mám hroznou hrůzu a bojím se hrozně moc..Jsem nemocná?

Jak píší uživatelé,to posoudí psycholog.
Mám kamarádku,která se rovněž úzkostlivě a přehnaně bojí o své děti,navštívila psycholožku,která ji přílišnou úzkost předepsala léky,v nichž je obsažen hormon štěstí,který její úzkostlivost postupně utlumil.
Navštivte psychologa,jen ten je kompetentní…hodně štěstí.:)

Jak víš, co je v tomto kontextu „přirozené“???
Pokud máš pocity úzkosti, navštiv psychologa – minimálně ti bude schopen říct, zda jsou tvé pocity přirozené nebo ne – a tím tě, aspoň zčásti, trápení zbavit.

To není zrovna normální, jestli jsi nemocná posoudí spíš psycholog, než já. ☹ Jestli chceš můžeš napsat sem http://www.sver­se.cz/?pg=odbor­na-pomoc ale rozepsala bych to trochu víc.

Taky se bojím o rodinu a moc. Ale je to ve mě, neříkám to moc nahlas, pro ostatní je to otravné. Třeba když mi řekne syn, že jede na ryby na večer, nebo na hon, už ho vidím někde v zatáčce…, 😁 tak moc se bojím, ale to nemůžu říkat nahlas, poklepal by si na čelo, nechávám všechny, aby prostě „žili“, mě naši taky volaj, jestli jsem dobře dojela, proč jsem nezavolala, hned, jak jsem dojela, že měli strach, že jsem to slíbila atd, atd…když rodině nezakážeš až tak, že by nemohli z domu ven, je to podle mě normální, oni mají o tebe taky strach, nemysli si. Když jsem si nechávala odstranit znamímko, moje mamka mi volala ten den snad desetkrát, co a jak, a když byla mamka na operaci, nemohla jsem pořádně ani jíst, ani spát, rodina je všechno, co máme, proto by bylo i divné, kdybychom se aspoň trochu nebáli. Třeba se bojíš jen tak „normálně“, ale sama sebe se ptáš, jestli to tak má být, tak se tak neboj, to by ti tvoji vážně nemohli ani na krok.

no a jsou nějak v ohrožení? Někdo jim vyhrožuje? Či je snad tatínek vědec a pracuje pro vládu? :o ? Nebo něco podobnýho? ..napiš proč se bojíš, tím si snad částečně odpovíš

Ahojky, pokuď tvůj strach o rodinu nemá reálný podmět, tak je to problém.

Může to být úzkost nebo v horším případě paranoa, ale jestli se o svoji rodinu bojíš a nemáš reálný důvod, tak bys měla navštívit psychologa.

Ale taky to může spůsobovat přepracování, nervy atd…

No, normální to není. Určitě to musí mít nějaký důvod, třeba trauma z dětství. Určitě bych si aspoň promluvil s rodinou, ať víš, co se dá dělat. Zkus minimálně zjistit, proč ten strach máš a pak podle zjištění jednej.

Tento stav zažívám, když nejsem se svým pejskem, bojím se o něho až chorobně.Ale nemocná nejste, je to normální.