Dodržujete nějaký zvyk po babičce / předcích…/ jako např.pokřižování bochníku před prvním zakrojením, nenechat na zemi

akorát na Vánoce – před večeří nám dětem táta nebo děda udělali medem na čelo křížek, abychom se neztratili a „někdo tma nahoře nás hlídal“ =)

Vánoční svátky se drží zvyký,s chlebem zacházím,se vší úctou.

Zdroj: žolík

Díkybohu, že mi babička nic ze svých „zvyků“ nepředala!!! Není moc o co stát.. Jedna babička mi umřela před 20 lety, věřím tomu, že ona by mě mohla leccos naučit a o leccos obohatit. Bohužel :(
Ta druhá větev rodiny je úplně jiný extrém – tradice, zvyky, svátky..to se tu vůbec nedrží. Vánoce uznávají jen jako svátky jídla a přežírání se, o nějakým duchovnu nemají ani potuchy.
Pár nejznámějších – nejrožšířenějších zvyků držíme snad jen o těch vánocích, ale i tak jsme vždycky dost improvizovali :)) Žádný diktát tradic nebo médií, žádný povinný veselí. Když se nám nechce škrtit ve sváteční košili, klidně jsme v teplákách. Když nestíháme všechno připravit včas, klidně k večeři sedneme i v 10 večer. Hlavně, že je pohoda a je nám fajn :P Někdy pouštíme skořápky, rozkrajujeme jablíčka, házíme pantoflem. Snad nikdy nezapomeneme prostřít jeden talíř navíc. To je ale asi tak všechno, a mě to dneska trochu mrzí, protože v tradicích cítím jakousi jistotu, vědomí si svých kořenů, pouto k domovu. Tiše závidím všem těm „tradičním“ rodinám :)

Juju, právě to pokřižování chleba. Naučil mě to táta, kterej to měl od svý maminky. Umřela, když mi byly čtyři, takže mě už nic moc naučit nestihla.
A taky se snažím neprat na Velkej pátek o Velikonocích.
Vánoční zvyky jsme držívali spíš jen tak pro zajímavost a pro tradici, dokud jsme byli s bráchou malí. A už skoro deset let zpátky je nedržíme, protože buď jsou o smrti nebo o vdávání. Poprvé jsme zvyky zrušili právě kvůli smrti, kdy u nás byla prvně babička, které krátce předtím zemřel syn a hodně těžce to nesla, tak jsme nechtěli šťourat do živého. A pak se to nějak vytratilo – a upřčímně se nezlobím. Teď by došlo zase na vdávání a to zase nehodlám řešit já. Takže jsme bez zvyků. Ale znám je a kdybych jednou dítě vychovávala, asi bych je oživila a snažila se je předat dál.