Dobrý večer všem, provádí se ve školách Vašich dětí, vnoučat či dětí přátel tzv. sociometrický průzkum?

děti nemám, ale z praxe sociometrický dotazník znám a je to dobrá věc k určení vztahů ve třídě a detekování outsiderů. Na základě toho může být doporučena vhodná odborná intervence ze strany pedagogicko-psychologické poradny, učitelů nebo školního psychologa. Děti tento dotazník nijak neohrožuje, odpovídají v něm na různé dotazy týkající se vztahu se spolužáky. Většinou se dotazník nedělá jen tak bez příčiny, tudíž se zřejmě ve třídě něco děje (šikana apod.). Je super, že to škola řeší a nepřehlíží, moc si neumím představit, co na tom rodičům může vadit

Ještě jsem se s tím nesetkala, tak asi nemůžu posoudit výhody a nevýhody. Jak to popisujete, tak to vypadá neškodně, ale ptala bych se rodičů, kterým to vadí, proč konkrétně jim to vadí a snažila bych se to pochopit. A vysvětlit jim to co nejvíc, aby se nebáli něčeho nového. Nerozvířilo to třeba nějak negativně vztahy ve třídě? Neumím si to moc představit. Možná si na to stěžují doma sami žáci? Jinak by se tím rodiče asi moc nezabývali, mají svých starostí dost.

Jen taková perlička: Dcera měla učitele, který při hodině /tuším nějaké té výchovy ke zdraví nebo tak něco/ zadal úkol, aby žáci zvolili vždy jednoho žáka k určené vlastnosti. Bylo tam třeba vůdčí osobnost třídy a podobné osobnostní typy. Ok, to by mi nevadilo, ale měli volit, úplně veřejně, outsidera třídy. Dcera mi to vyprávěla, naštvalo ji to tak, že se přihlásila a navrhla na outsidera třídy pana učitele. 🙂
Jsem na ni celkem pyšná, že se nebála ozvat. Mně to přišlo úplně šílené, takto veřejně někoho volit a úplně ho ztrapnit. Určitě to není pro dobro věci a nechápu, že takovou ptákovinu pedagog vůbec vymyslí.

U nás se to dělalo na prvním stupni. Výsledky byly anonymní. Psali jsme tam tři své „nejlepší kamarády“ i tři lidi, které opravdu nemáme v lásce. Mimo to jsme tam měli různé otázky se stupnicemi od jedné do pěti (známkování jako ve škole) s otázkami typu „ve třídě se cítím bezpečně“ „ve třídě vycházím se všemi zadobře“ (doplnit odpověď na stupnici) apod. Popřípadně další otázky s odpovědí ano/ne typu „minimálně jeden člověk u nás ve třídě je šikanován“ aj. Víc si z testů opravdu nepamatuji.

Po dvou měsících nám posílali výsledky. Přišlo mi ale, že my, jakožto děti jsme se nikdy nic nového nedozvěděly a informace byly jen pro učitele, aby věděli, co a jak, přičemž mi přijde, že naše třídní učitelka to věděla i bez toho dost dobře, protože tehdy jsme řešili od maličkostí až po velké věci bez ostychu cokoliv.

Vyloženě na petice a rozčarování rodičů mi to nepřijde, ale že by to mělo nějaký účel, to také ne.

nevím jestli se to dělá,aspoň na škole mého syna se to nedělá,ale vím že pokud někdo měl průser tak letěl.
A za mého mládí učitelům sloužila rákoska.