Co nás více ovlivňuje, zrak nebo představivost? Co je silnější?

Jde o uživo psychologie, jeden druh ppznávacích procesů, a to je představivost. Je to složitější, protože prvním poznáním je vnímání, pak představivost, a nakonec myšlení, všechno zpracujeme. Vytváříme smyslový obraz, odraz, představu atd.

„Představivost – schopnost vyvolat představu, tedy názorný obraz předmětu nebo jevu, které v daném okamžiku nevnímáme, nebo které jsme v této podobě ani nevnímali a nepůsobí momentálně na naše smysly“ – citace z učebnice.

Představy mohou být fantazijní, snové, halucinační, tvořivé – režiséři filmů, oblast vědy, umění, atd.

Každého člověka ovlivňuje něco jiného – to co vidí – obličeje, co je kde napsané, místo – např. malíř, fotografická paměť – zapamatujeme si, co vidíme.

Hudebníci, nevidomí, žáci ve škole, apod. si pamatují hlasy, zvuky – později vzniká představivost sluchová, poznavají podle zvuku.

Tanečníky, sportovcei poznávají lidé podle pohybu atd.

Zmínil jste se jen o zraku, takže zrak ovliv'nuje naše nímání, ale záleží na tom, zda u nás tedy převažuje zraková představovst a zda to, co jsem viděli, dále zpracováváme.

Nedá se tedy jednoznačně odpovědět. Každý z ná je jedinečný, dívá se jinýma očima … podobná vaše otázka o kráse … vždy nevyužívá představy … žije v reálném světě …
Doplňuji:
Už jsem někde psala, že mně lépe vyhovuje, když si napřed přečtu knihu a pak vidím film. Je jasné, že režisér má tvořivou představivost, někdy až fantasijní, jindy je třeba omezený možnostmí atd. Proto filmové či televizní zpracování vyzní jinak než kniha, sledují jinou představu, než mám já. Někdy „nesedí“ herecké obsazení atd. .

Třeba spisovatel Umerto Eco orohlásil, že filmové Jméno růže není jeho, ale režisérovo..

Když je to naopak, u knihy si vytvořím představu sama. Některé formulace chápu zcela jinak než režisér. Ke knize se mohu častěji vrátit, třeba jen k některým pasážím, myšlenkám , zpomalit, víc přemýšlet, zapsat citáty atd. Třeba když v knize popisuje autor bouři, mohu si představit bouři v lese, na horách, ve městě, na samotě atd.

Upravil/a: annas

Z 80% vnímáme zrakem. Film není schopen pojmout škálu citově zabarvenych slov, proto popis v knize vyvolává prožívání děje, tzv. ponoření se do knihy a zapomenout na čas. Jsou ale filmy úžasně provedeny, třeba Motýlek, Zelená mile aj.
Záleží i na konkrétním člověku, kdo hodně čte, má neskonalou představivost, protože se mu poznáváním dalších příběhů rozvíjí.

U někoho ovlivňuje více zrak, u někoho představivost. Záleží na konkrétním jedinci. Pokud je film podle knihy, tak i ten film je podle představivosti režiséra.

V knihe pri čítaní si môžem predstavovať myšlienku knihy nielen pohľadom spisovateľa, ale i porovnávať autorové predstavy s mojim videním. Je to akýsi dialog, jeden na jedného, medzi spisovateľom a čitateľom.
Vo filme, nám svoje predstavy podáva nielen režisér so svojim umeleckým i technickým štábom, ale i herci svojim umením. Pri pozeraní filmu sa snažim nevidieť konkrétneho herca, ale postavu, ktorú mi ukazuje. ak vidím v postave konkrétneho herca, pokiaľ nie je film priamo o ňom, tak ma nedokázal presvedčiť. Aj herec Superstar môže svojim podaním presvedčť menej než akýsi herec elév, alebo komparzový štatista, kdesi v kúte, ktorý svojim umením dokáže diváka presvedčiť a vtiahnúť do postavy a situácie (mnoho veľkých hercov začínalo takto nebadane v kúte). Tu moja vidina, či už zo súbehu prečítanej knihy a videného filmu, alebo len videného filmu, vedie už nie dialóg, ale priamo konferenciu s tvorcami filmu. Ak ma nedokážu presvedčiť, moje hodnotenie videného môže byť rozdielne od hodnotenia iných. Pri pozeraní filmu sa snažim nevidieť konkrétneho herca, ale postavu, ktorú mi ukazuje.