Co kdyz si nekdo uvedomi, ze je mrtvy?

1. Jedině, když někdo prožil klinickou smrt, takže si to později uvědomil.

„Vědci se domnívají, že mezi klíčové momenty patří zážitek opouštění vlastního těla, zážitek setkání se "světlem“ a panoramatický přehled dosavadního života.

Opouštěním vlastního těla byl popisován stav, kdy se umírající ocital mimo své vlastní tělo a pozoroval ho jako divák. Zpětně se pak potvrzovaly jeho výpovědi se skutečností, která se mezitím reálně odehrávala. Umírající měli při opouštění vlastního těla různé pocity: od lehkosti, lítosti nad zuboženým tělem přes lhostejnost vůči vlastnímu tělu až po úzkost a snahu vrátit se zpátky do těla. Své nové, duchovní tělo prožívali zúčastnění jako nehmotné, ničeho se například nedalo dotknout. Většina dotazovaných také upozorňovala na jasnější a rychlejší myšlení, kterým bylo třeba možné ovlivňovat pohyb věcí.

Zdroj: http://ona.id­nes.cz/klinic­ka-smrt-kladne-i-zaporne-zazitky-dy8-/vztahy-sex.aspx?c=A081120­_155622_psycho­logie_bad

2. Umírající si často uvědomuje, že se smrt hlásí. Někdy umírající vypráví, že se mu zdálo, že už zemřel. Jindy se naléhavě ptá, zda je živý, nebo už mrtvý …
..
3. Nebo ve filmu, když se stane živým mrtvým …

4. " Duchovní mysl se může scvrknout jako hrášek nebo i docela zaniknout, když tělesná mysl začne vládnout všemu. Tak se z tebe stane mrtvý člověk. Babička řekla, že mrtví lidé se dají docela snadno poznat. Když se mrtví lidé podívají na ženu, nevidí nic než špínu, když se podívají na druhého, nevidí nic než zlo, když se podívají na strom, spatří jen prkna a peníze; nikdy krásu. Babička řekla, že světem se toulá mnoho mrtvých lidí."
Forrest Carter, Škola Malého stromu

5. . Můžeme být jen živí, nebo jen mrtví…

Upravil/a: annas

Přeneseně řečeno to lze. Někdo třeba promarní roky honbou za něčím nesmyslným. Třeba mořem peněz a vše ostatní ignoruje. Pak se mu to povedeje a je v balíku, ale uvědomí si, že je mrtvý a není šťastný, protože i když si může koupit kde co, tak mu to nevrátí ztracené roky, které mohl prožít a ne ztratit honbou za penězi. Podobně to vidím trochu i u sebe. Každou chvíli řeším nějaký zdravotní problém a svou práci, ale někdy zapomínám žít. Jsem jak stroj. Prostě jak mrtvý. :) No, ale vím o tom a snažím se s tím něco dělat. To je důležité, takže člověk může být mrtvý a živý zároveň pokud životem jen proplouvá, či se honí jen za tím nesmyslel zvaným peníze. Peníze jsou nutné, ale neměli by být výchozím bodem života, protože pak je člověk „mrtvý“.

Do jisté míry tato situace může nastat u pohřbených zaživa. Ve skutečnosti nejsou mrtví, ale okolí je za mrtvé považovalo a pohřbilo, tedy si uvědomí, že jsou (pro okolní svět) mrtví.

Jiná možnost mne nenapadá.

Tak v tom prípade má smolu,
pretože mrtvý fyzicky, alebo duševne, si to neuvedomuje
takže môže byť „mrtvý“ pre iných, čo je niekedy duševne veľmi bolestivé pre danú „mrtvolu“

Kdy si uvědomíš, že jsi už mrtvý? Když si uvědomíš, že nemusíš psát písemku, protože si už mrtvý. 🙂
http://m.loupak­.cz/obrazky/vlas­tni/598876/

Upravil/a: marci1