Co je podle vás hlavní příčinou tzv. přechozeného vztahu?

Příčinou přechozené vztahu je jeho přechození. 🙂 Prostě je to tak, že vztah zpravidla dvou lidí opačného pohlaví se vytváří z biologického principu, že podvědomě nás matička příroda nutí se rozmnožovat. Od toho existuje zamilovanost a další ty věci, které jsou kolem. Pak to člověka opustí, páč matka příroda předpokládá, že už toho času bylo dost, na to aby vznikl další pozemšťan. Říká se, že pokud vztah cca do tří let nezačne plnit reprodukční funkci, má tendenci se rozpadat. Samozřejmě, že je to individuální a taky že se to samozřejmě týká jen určité věkové skupiny.

myslím, že je to takový stereopyp – vztah se nikam neposouvá – chybí rozhodnutí zda mít rodinu či ne… dcera to zažila po 10 letch kdy žili jakoby spolu žili 30let se vztah rozpadl … myslím, že se dobře rozhodli to ukončit – vztah neměl budoucnost a nemá cenu v tom dále setrvávat......
Doplňuji:
ano manon to pěkně napsala -
ano taky jsme se brali mladí ,ale ne po krátkém vztahu – byli starosti s barákem věčně se opravovalo a děti do toho ale byla to radost i starost a neměli jsme ani pomyšlení nikam chodit – jednak na to nebylo a neměli jsme kam dát děti ,
prostě byl to jiný život, než jaký žije dneska mnoho mladých dvojic ......

Upravil/a: hanulka11

Vlastní názor: V dobách nedávno minulých lidi vstupovali do manželství mladší a po kratších vztazích a brzy si pořídili děti a měli hafo starostí s bydlením, výchovou…neměli tolik času se chodit bavit do společnosti. Semkly je kromě lásky i ty každodenní společné starosti.

Dnes se toto odkládá, lidi si chtěji víc užívat a při tom užívání je víc seznamování s dalšími novými lidmi a víc zážitků a vlastní partner může najednou působit všedně. A pak s vyšším věkem nastupuje do vztahu racionalita a to prvotní okouzlení se vytrácí a začíná se odznova…

Druhý odkaz funguje a potvrdilo se, že jsem pojem pochopila správně. Tento stav asi souvisí s dnešní dobou. Lidé nemají čas na rodinu, na děti. Stýkají se spolu, žijí spolu, ale víceméně vedle sebe fungují jako dva samostatní lidé. Znají se, ale to, co by je naučilo něčemu novému, vztah posílilo a dalo mu jiný rozměr, čili rodina, to tu není. Z partnerství se stává všednost, ovládá je stereotyp a NUDA!!! Postupně se vytrácí důvod, proč spolu zůstat. Rodiny s dětmi, s materiálními a finančními starostmi většinou takové problémy nemají důvod ani čas řešit. Proč se tohle stává? Asi pro neochotu jednoho nebo obou partnerů na zaběhnutém způsobu života něco změnit, pro neschopnost rozhodnout se mít děti a tím méně času a pohodlí pro sebe, případně pro vlastní pohodlnost a sobectví.
Něco podobného se ale stává i v manželství. Po letech najednou partneři zjišťují, že spolu nemají nic společného, ani nemají o čem spolu mluvit.
Každý vztah je nutné pěstovat a rozvíjet. Když se na něm nepracuje, dopadne to bledě.

Moc nerozumím těm vyhořelým, přechozeným stavům.
Dřív to bylo ano nebo ne,dnes se vše řeší tak nějak vědecky.