Avatar uživatele
Zlatý

Co charakterizovalu Světovou výstavu v Bruselu roku 1958 stavebně a hudebně.

Doplňuji:
Kerberus tak to je ono :
Helow botičky do špičky ( zpívalo se kozičky do špičky), Brusel každý tam musel atd.
Jenom by mě zajímalo jak se ta písnička opravdu jmenovala.
Ta stavba, ano atomium, myslím že je tam do dnes.
A ta Laterna magika to byl docela velký úspěch ČSR, téměř jsem na ni zapoměl.

Uzamčená otázka – ohodnoťte nejlepší odpověď symbolem palce.

Nejlepší odpověď

Avatar uživatele
Zlatý

Vzpomínám si na "odrhovačku" Expo 58 Brusel, kdekdo tam musel...
Symbolem této výstavy bylo Atomium, asi 100 m vysoký model atomu. Známá byla tzv. bruselská restaurace, která se pak přestěhovala do Prahy.
Dál si uvědomuji, že nás reprezentovala Laterna Magika, mulimediální divadlo - některá jména mám v paměti - Alfréd Radok, Miloš Forman, Kádar, Klos, Mahler, Šlitr...

Dávno již tomu, dávno ...

 

Další odpovědi:

Avatar uživatele
Zlatý

byla to určitě zpívající fontána

Přesto byl Brusel pro nás 1958 významným mezníkem. Symbolicky vrátil naši zem do Evropy, prokázal, že – navzdory zoufalým podmínkám a totální izolaci – máme schopné a nápadité lidi, výtvarníky, architekty a designéry, ale také manažery, techniky a řemeslníky. Dostali příležitost a vypjali se k heroickým výkonům. Pochopili, že nemohou konkurovat západním zemím kvalitou výrobků a moderními technologiemi, a tak vsadili na originální instalaci, která propojila různé disciplíny, pracovala se světlem i zvukem, dala vyniknout výtvarné složce a vše zkombinovala s historickými artefakty. Vše bylo aranžováno v architektonicky efektním prostoru s prosklenými stěnami a mozaikovou dekorací plných fasád, obklopeném kultivovanou zahradou s fontánami a dynamicky tvarovaným restauračním objektem, vyneseným nad terén štíhlými ocelovými sloupy. Tedy ne jen klasická přehlídka výrobků v efektním obalu, ale komplexní dílo, které působí na všechny smysly a fascinuje návštěvníka na každém kroku

Architekti František Cubr, Josef Hrubý a Zdeněk Pokorný navrhují výstavní pavilon sice s ocelovou kostrou a skleněnými zavěšenými fasádami, ale ještě v poněkud těžkopádné figuře poukazující k netrénovanosti v práci s moderní estetikou. Avšak oblé, transparentní a ve vzduchu se vznášející těleso restauračního pavilonu situované v zahradně upraveném nádvoří je návrhem v českém prostředí převratným a iniciujícím další směřování naší architektury. Dobově charakteristická je však skutečnost, že „strana a vláda“ nejdříve plánovala architekty pavilony postihnout. Jak opět vzpomíná o deset let později na stránkách Architektury ČSR Jaroslav Pokorný, „jen Zlatá hvězda udělená (rozuměj československému pavilonu) jako největší mezinárodní ocenění, zabránila ostré finanční kontrole připravované našimi úřady jako jakési domácí uznání, v té době dosti obvyklé.“
Ale i po úspěchu československého pavilonu na EXPO 58 nebylo prosazení změn na domácí půdě jednoduché. I na konci 50. let jen málo architektů našlo odvahu propagovat západní kulturu a první větší projekty v moderním duchu, vysokoškolské areály ČVUT v Praze – Dejvicích od funkcionalistických architektů Františka Čermáka a Gustava Paula a Vysoké školy zemědělské v Praze – Suchdole od Jana Čejky se dočkaly dokončení až ve druhé půli 60. let. A tak místem, kudy k nám opět vstoupila moderní architektura, bylo podobně jako po vzniku První republiky Brno. Bylo to také v posledních padesáti letech naposledy, kdy toto bývalé hlavní zemské město, které v roce 1949 díky politickým, správním i hospodářským změnám zcela ztratilo své historické i hospodářsky nezávislé postavení, dostalo v centrálně řízeném státě příležitost k významnějšímu stavebnímu podniku. Důvodem byla opět mezinárodní výstava, totiž založení mezinárodních Brněnských vzorkových veletrhů na zdejším prvorepublikovém výstavišti v roce 1959, pro které musel být postaven nový výstavní pavilon a administrativní budova. Zatímco na pavilonu Z, pod nímž je podepsaná celá řada architektů bez jasné autorské hierarchie (z nichž je třeba upozornit na opomíjeného Milana Steinhausera s řadou následujících výborných realizací), je nejpůsobivější jeho prostorový koncept a ocelová konstrukce zastřešení známého konstruktéra Ferdinanda Lederera, administrativní budova Miroslava Spurného z let 1958 – 1959 je naší první domácí velkou důsledně moderní stavbou 50. let, navíc navazující na estetiku Bruselu. V blízkém pisáreckém parku je navíc doprovázel pavilon Anthropos navržený pro expozici Moravského muzea Evženem Šteflíčkem (1958 – 1962), který je první českou brutalistní realizací.

Zdroj: http://www.prostor-ad.cz/roc20 10/prehled.htm

 

Diskuze k otázce

Avatar uživatele
Zlatý

mosoj

Není to ale model atomu, ale model krystalické mřížky železa.

 

Zajímavé otázky v kategorii Kultura a společnost

Přihlásit se

Položte otázku, odpovězte, zapojte se, …

začněte zde

Reklama

Kvalitní odpovědi v: Kultura a společnost

Zlatý annas 3356
Zlatý Drap 1790
Zlatý led 1450
Zlatý hanulka11 1277
Zlatý quentos 1113
Zlatý marci1 1074
Zlatý vagra 799
Zlatý mosoj 798
Zlatý gecco 714
Zlatý iceT 652

Zobrazit celkový žebříček

Facebook

 

Váš požadavek se vyřizuje, počkejte prosím.