Četli jste rádi „mayovky“ či byli filmovými fanoušky velice oblíbených filmů natočených podle nich?

Dobrý den, Annas.
Karel May má určitě hodně co říct i dnešním čtenářům. U nás bylo jeho dílo asi tím žádanější, že jsme zde žádné ušlechtilé ani válčící Indiány neměli. Jeho knihy jsou prodchnuty čestností, dobrodružstvím a něčím, co na nás dýchalo dálkou a historií. Jsou to svým způsobem pohádky, kde vše končilo dobře a padouch byl po zásluze potrestán.
Jako malí jsme s bratry hltali Mayovky jedním dechem. Maminka i tatínek byli také jejich fandové, takže hlídali v knihkupectvích, kdy něco dalšího vyjde.
Nevynechali jsme jednu mayovku v kině. Pamatuju si na uplakané oči, když zemřel Vinetů. To snad bulily všechny holky.
Četla jsem článek na téma, proč v Americe mayovky neprorazily. Jsou to opravdu pohádky – neskutečné příběhy, které psal Karel May doma v Německu – a zkušenosti Američanů s Indiány byly diametrálně odlišné od toho, co psal autor.

Ono to bylo vždy tak – lidi si mnohem raději přečtou zajímavou a nápadnou lež než nudná a jednotvárná fakta. Vem si například dnešní náctileté a jejich upírské knihy. U dospělích zase bulvární časopisy plné informací, kdo s kým je, kdo koho podvádí a kdo komu udělal co nejhoršího.

Já osobně jsem tyto knihy podělila po mamce. Jako malé je předčítal její dědeček a milovala je. Já jsem se jim vždy vyhýbala, ale když jsem se odhodlala číst, tak u mě vzbudil také zájem. Je to prostě jen skvělý spisovatel s dobrou představivostí. A podle mě má každá kniha co říct. Možná ne všem a vždy, ale má.

Knihy o Vinetouovi se mi zrovna moc nelíbily,protože jsem jako první viděla filmy a byl mezi nimi značný rozdíl,ale to je skoro pokaždé.Vidím film,pak si přečtu knížku a jsem rozčarovaná,ale není to vždy pravidlem.V knize si lze přečíst myšlenkové pochody postav,které na plátně leckdy nemají místo nebo je herci neumí zahrát.
Ale filmy ano,na ty jsem se vždy ráda dívala,doma mám celou sbírku filmů podle K.Maye,když před pár lety vycházely na dvd.

Já jsem v době,kdy byli bratři promítáni v kině,ani Nedutala.hltala jsem je,pak jsme si na ně hráli.Proč nevzbudili zájem v Americe?No,já si myslím,že pro ně indián jako takový,nebyl až tak zajímavý jako pro nás.Vždyť dodnes je potkávají a ví,že nebyl každý takový,jak jsme si to představovali my.Já bych tehdy za Apače život položilaMá May stále co říci?AnoUrčitě­.Myšlenka o zabrání území které patří někomu jinému,přátelství mezi lidmi různé barvy pleti,úcta k přírodě(ohnivý oř a koleje vedené krásnou přírodou jen pro peníze ),tak to je aktuální stále.že lhal?No,který spisovatel ne?Vždyť ani Čuk a Gek nebyli bratry bez fantazie autora..

Přečetl jsem je snad všechny.V některých si listuji dodnes. Kdysi jsem si udělal výlet i do jeho muzea v tehdejší NDR.
Ve svých kniháh si téměř vše vymyslel, s realitou to má jen málo společného. Přesto svým zvláštním jazykem dovedl přenést čtenáře do jiného světa. Dát jim naději prožívat s ním chvíle plné romantiky, setkávat se s lidmi, s jakými by jsme se chtěli setkávat i v běžném životě. Žít zkráka při jeho čtení takový život, jáky by jsme chtěli.
Pro toto všechno, pro tu naději a romantiku se čte dodnes.

vždy viděla jen film, knihu jsem žádnou nečetla..
a do Vinnetoua jsem byla zamilovaná 🙂
a když jsem prodávala několik let v CD a DVD prodejně tak si chodili lidi kupovat DVD mayovek a i si u mě objednávali další díly, když je neměli ve sbírce, nebo jim chyběl jeden díl mezi ostatníma..
to bylo hezké, připomněla jsem si právě tu dobu, když jsem tyto filmy sledovala a nedávno některé z nich opakovala i naše TV..

Četla jsem jich hodně a i opakovaně.
Nepovažuju to za lhaní. Myslím, že psaní těchto knížek není o tom, psát pravdu. Není to kniha faktu.
Je to přece vše o fantaziii

Pop je vlastně přesný výraz – něco nafoukne a praskne. Hit v danou chvíli a ve správný okamžik. I tohle vystihnout je ale umění. A v tom měl Karel May štěstí. V době největšího boomu jeho příběhů letěl svět divokého západu, kovbojové a Indiáni, frčel i tramping a vůbec příroda byla „v kurzu“. Dnes myslím, že už je to jen retro pro pamětníky. Nedovedu si představit, že by si dnešní náctiletí „tvrďáci“ hráli na Indiány. Ještě tak hodně malá děcka, ale ta navléknou do kostýmů rodiče a oni ani neví o co jde…
Já osobně jsem nikdy tomuto typu literatury ani filmu neholdovala, ale jedna spolužačka ze základní školy tím úplně žila. Nelíbil se jí Pierre Brice (což jsem předpokládala, ale indiánský styl, šípy a Vinettouova puška. Myslím, že dnes dělá bachařku v ženské věznici, nebo tak něco…(nekecám!):-)
Hororová historka: Když kdysi přijel na návštěvu do Česka právě Pierre Brice, elegantní starý pán v tmavém obleku, tvářící se velice ctihodně, TV produkce měla „výborný“ nápad. Na utahaného, bílého koně posadili již dost nemocného Stanislava Fišera, aby ho na letišti „přivítal“ v převleku Vinettoua s obří čelenkou a nezbytnými proprietární – coby jeho český hlas. Trapnost situace posuďte sami. Laskavý čtenář (uživatel) promine…

Ano, velice rád jsem to četl. Zajímavé na Mayovkách je to, že čím starší, tím jsou „čtivější“. Vám by se původní / čerstvé/ překlady nelíbily taky. May byl velmi bigotní a „Olda Šetrnej“ se neustále modlil a na víru obracel i Winetoua. Každý překladatel v dalším vydání spis upraví, nesmysly a zbytečnosti vypouští. May je tedy čím dal lepší. Zkuste si pro srovnání přečíst výtisk tak před r. 1930. Jestli to vůbec dokážete dočíst. Z toho možná pramení nechuť některých čtenářů.