Cestovni horecka. Co to vlastne je ? A je mozna i opravdicka horecka ? -iv-

Cestovná horúčka, tá vám prejde hneď ako začne cesta. Prestanete sa strachovať, čo ste zabudli, prebaľovať kufre, počítať synov, mačky, rybičky…
Pred cestou si pozrite filmy typu Dobrodružstvo Poseidona, Nebezpečná rýchlosť 2: Zásah. Všetko dobre dopadne, vždy nejaký hrdina všetko zachráni…
Po návrate nájdete chýbajúce cestovné doklady pekne pripravené na stole.
PS.
Nebojte sa, na mape mám vyznačené body (Bermudský trojuholník výrazne), kam poslať záchrannú výpravu.

Cestovní horečka aneb Chvíle, kdy se s manželem zaručeně pohádáte
Jako skoro v každém manželství, i v tom našem jinam harmonickém jsou chvíle, kdy se dá dopředu předvídat hádka. Vždycky se porafeme při balení na dovolenou. Balíme-li totiž na dovolenou, ze mě se stane obsedant a zabalím půlku bytu. Zatímco manžel zuřivě vyfukuje oblaka páry a snaží se hypnotizovat kufr aby se zvětšil. Teda na mojí obranu, ještě nikdy se nestalo, že bychom se do auta nevešli a museli něco vyndat. Nikdy. Přesto se manžel nepoučí a pokaždé vystřihne stejnou scénu. Ta scéna má scénář, kterým si prostě musíme projít a už je to vlastně manželský rituál.
Dva dny obsedantně balím, vytvářím desetistránkové seznamy, vařím zásoby a snažím se zbavit byt zbytků potravin, abychom během dovolené doma nezplesnivěli. Manžel obhlídne hromadu zavazadel a poprvé zakvílí. Upozorní mě, že auto není nafukovací. Sneseme hromadu k autu a tam dojde ke rvaní vlasů (možná proto má můj muž pleš) a k dalšímu kvílení. To už začínám být natlakovaná. Upozorňuji manžela, že dva dny balím a že se nám to tam vždycky vejde, ať tedy příště balí on. Manžel zrudne, zrychlí se mu tep a začne řvát, ať si to tam narvu sama (použije první vulgární slovo, evokující jedno intimní místo). Já poprvé zvýším hlas, hlavou mi prochází defilé sprostých slov, uteču do bytu a snažím se uklidnit hledáním mikroskopických drobků, který hystericky zametám. Manžel začne na zahradě vybalovat všechny mé pečlivě zabalené tašky a většinu předmětů shledá neužitečnými. Nastává boj o šatstvo, hádáme se o každý spoďáry i o množství zubní niti, kterou si smím s sebou vzít. Občas se dostanu do situace strašlivé volby- buď spoďáry, nebo podprsenku, obojí ne. V tu chvíli vstupuje do sporu třetí strana- Děti. Syn zajásá a začne vybalovat s tatínkem, půlku předmětů narve do výfuku. Dcera se dožaduje opakovaného ujištění, že Bárbína si určitě nepřeleží vlasy a že jsem skutečně zabalila i tu třpytivou růžovou pastelku…. Vyndáme pet shopáky z výfuku a sprdneme děti. Ovšem v tu chvíli se vmísí čtvrtá strana- prarodiče. Děda vyleze z baráku a začne komentovat množství ranců a naší naprostou neschopnost poradit si jak s balením, tak s dětmi. Nakvašeně se vzepřeme, čímž se s manželem alespoň dostáváme na stejnou stranu sporu. Narveme dědovi obě děti, zavřeme je do pokoje k televizi a nakonec to do toho auta vždycky našťoucháme s obrovskou rezervou. Když už v autě půl hodiny sedíme, uražený na sebe i na široké příbuzenstvo do třetího kolena, většinou zjistíme, že jsme zapomněli něco zásadního. Naposledy třeba léky. Podíváme se na sebe a začneme se řehtat jako pominutý.

Zdroj: http://www.ro­dina.cz/nazor15605500­.htm

Jo,jo i zvýšenou teplotu při cestovní horečce mívám…třesavka, napětí k prasknutí, lítání na záchod, pořád čurat i to druhé… A s tím, že jsem se několikrát stěhovala, se to zhoršilo. Ne, že bych se zocelila, jsem na tom díky tomu hůř. Dřívější,celkem i přijemné vzůšo a těšení se před cestou, je teď noční můrou. Bez prášku bych neusnula. Nevím, co to v člověku je. Asi je vpodstatě rád na jednom místě. A taky jsem četla, že je na cestování ťřeba mít vpořádku ledviny, aby byl člověk pevný a zvládal to v klidu, v pohodě.

Ou paní -iv-, to mne mrzí. Pokud jde o ty horečky, asi se jedná spíše o nervozitu než opravdu zvýšenou teplotu. Třeba loni jsme se vraceli z Hammametu v Tunisku. Na hotelu jsme byli jedinní turisté z Česka a doprava na letiště v Tunisu pro nás byla přistavena o půl čtvrté ráno. Již jsme ani nevečeřeli, skoro nespali a nervozní pochopitelně byli dvě hrůzy. Ještě hustší to bylo před léty na Korfu. Měli jsme odplouvat trajektem v šest ráno z Kerkyry, ale po bouřce nešla na celém ostravě elektřina a my si při balení mohli posvítit jen mobilem. Nakonec vše dobře dopadlo, ale my byli celou cestu až do Benátek pod notným vlivem démona zvaného alkohol. Tato léčba je poměrně účinná.

Asi jí netrpíš…tak jako já. Ale moji blízcí ano …jsou nervozní , mají chvění okolo žaludku a trpí strachem jak vše bude -jak cesta dopadne , vidí katastrofické zážitky …taková celková nevolnost, nervozita -horečku jako takovou nemívají …ale nesmí se na ně mluvit a už vůbec ne o té cestě.....