Byli opravdu husité boží bojovníci, když proti nim evropské křesťanstvo vypravilo čtyři křížové výpravy?

Pro sebe byli boží bojovníci, pro katolickou církev kacíři. Jako jiní předtím i potom.

Skutečnost, že proti nim vládnoucí strana poslala křížovou výpravu, z nich nedělá kacíře, ale samozřejmě ani lepší křesťany.
V té době byla katolická církev něco jako dnešní politická strana. Její moc dalekosáhle přesahovala rámec biblické církve a v lecčems zkrátka sešla z cesty. Proto se objevovali lidé a skupiny, kteří se snažili o nápravu církve, o její návrat k tom, co je psáno v Bibli. Zpočátku se snažili o nápravu zevnitř, ale postupně vznikaly skupiny, jako právě husité, kteří katolické kostely opustili a šli vlastní cestou. Nakolik byly tyto skupiny blíže nebo dále pravdě než katolíci, je samozřejmě druhá otázka. Některé z nich se opravdu snažili o návrat k Bibli. Husité popravdě řečeno měli i jisté vady na kráse, respektive na své theologii, které moc biblické nebyly.
Na druhou stranu často krvavé střety mezi nimi a katolíky nebyly způsobeny až tak herezí nebo kacířstvím, ale šlo čistě o politickou pozici. Počátky těchto válek spadají do hlavně doby, kdy husté začaly nabírat na počtu příznivců a katolická strana se obávala o svou moc v zemi.

Všechno je irelevantní. Oni stejně, jako jejich pohrobci v roce 1948 měli svoji pravdu z pozice síly, popravovali své odpůrce a ničili kulturní jakož i historické památky. Jen je vše zastřeno po romantice toužící lidskou pamětí a vytěsněním řady nepříjemných prožitků. Karel IV. např. rovněž nebyl jen představitelem všech ctností a přesto je námi všemi ctěn a chválen…

Upravil/a: dudu

Husité opravdu křižácké vojsko porazili silou a strategií, jinak to ani nešlo.

Jen pro zamyšlení, podobná situace ze současnosti:
Když na jedné valčící straně stojí vojáci a jejich kněz žehná zbraním, totéž se děje na druhé straně. Nebudu se šťourat v tom, o jaká náboženství se jedná. Obě ale souhlasně usilují o „Boží požehnání k válce“. Otázka zní:
Na čí stranu se Bůh přikloní?