Záleží na úhlu pohledu. Někdy mlčím, protože vím své …takže nebojuji.

1 .Boj s pomyslným nepřítelem, třeba s časem, je zbytečný. Nedá se nad vím vyhrát, zbrzdit jej, i když se mu postaví do cesty „větrný mlýn“.

2. Pokud se díváme na boj s větrnými mlýny jako na boj s nerovným nepřítelem, je to zpravidla boj zpravidla prohraný. . Třeba boj o záchranu přírody, zvířat, o výměnu názorů s mnohými jedinci atd. Ne každý je přístupný jednání a umí volit kompromis při střetnutí s „absurdnímí“ lidskými vlastností, světem hrubosti, násilí, lží, přetvářky, sobectví, nepřejícnosti, hrdostí či pošetilostí… byť by to měl být boj čestný…

Ptáte se proč? Lidské vlastnosti se přece nemění, jen se načas skryjí. Mnozí jedinci jsou mistry přetvářky, proto často zlo má rychlejší nohy a zvítězí nad dobrem. Tudíž je nutné se lépe dívat než Don Quijote.

Podle spisovatele Jana Sobotky „úspěšní uskutečňují své plány, šťastní své sny.“

Celý život,většinou marně.Don Quijote de la Mancha v tom určitě nebyl sám.

Jak člověk stárne, tak čím dál míň. Nějak se mi přestává chtít plýtvat časem … Ale minimálně v těch důležitých věcech budu doufám pořád zapálený idealista.

Ani moc ne, protože je to předem prohraný boj. 🙂

Snažím se – třeba s lidskou tupostí a blbostí.

A taky s alkoholismem – ve vlastních řadách…
😉

Nevím, jestli s větrnými mlýny, ale určitě s lidským nepochopením. Už 6 let usiluji o zavedení výuky esperanta nebo IDO do škol, ale marně. Mám názory asi třiceti osobností (včetně EU), většinou kladné, ale …

Možná hloupý dotaz, ale proč zrovna s větrnými mlýny?

Ano, bohužel, často. Ale boj je to marný, marný a nic než marný.