Zeptal/a se – 19.červenec 18:20
Kultura a společnost – Historie
Asi je to intimní otázka a je mi po tom prdlajs, ale chtěla jsem se zeptat už dávno a uživatelka „Salio“ mi dneska svou otázkou o Němcích pěkně přihrála. Díky ;)
Zajímá mě, jestli se někoho z vás otázka koncentračních táborů dotýká osobně – a zvlášť mě pak zajímá, jak se vaše rodina se situací vyrovnala. Dokázali jste odpustit? Nebo je to pořád ve vás – a navždycky bude? Co by vám možná pomohlo „zapomenout“ – pomsta, čas..?
Odpovídat můžou i ti, kterých se otázka prvotně netýká – berte to hypoteticky: jak byste se asi zachovali vy, kdyby…
Díky všem :)
Zeptal/a se – 19.červenec 19:33
Kultura a společnost – Historie
Asi je to intimní otázka a je mi po tom prdlajs, ale chtěla jsem se zeptat už dávno a uživatelka „Salio“ mi dneska svou otázkou o Němcích pěkně přihrála. Díky ;)
Zajímá mě, jestli se někoho z vás otázka koncentračních táborů dotýká osobně – a zvlášť mě pak zajímá, jak se vaše rodina se situací vyrovnala. Dokázali jste odpustit? Nebo je to pořád ve vás – a navždycky bude? Co by vám možná pomohlo „zapomenout“ – pomsta, čas..?
Odpovídat můžou i ti, kterých se otázka prvotně netýká – berte to hypoteticky: jak byste se asi zachovali vy, kdyby…
Díky všem :)
Doplňuji:
Berušinko, existuje diskuze ;) A díky za názor, určitě tě nikdo kamenovat
nebude, neboj :) Spíš si naopak myslím, že budeš mít spooooustu spoustu
sympatizantů, protože mám takový dojem, že Rusáci jsou tady trnem v oku
víc lidem :)
Chudste, úplně souhlasím – dávám ti 100% :) Mrzí mě, jaký útrapy tví pra/prapra strýcové museli prožít – a smekám, že i přesto dovedeš uvažovat racionálně a s „nadhledem“. Mám v rodině jednu ex-komunistku, dneska to omlouvá tím, že byla těžká doba a že do strany se strejdou vstoupit museli. Prý tam ale byli jenom formálně, žádný výhody pro ně z členství neplynuly a oni nebyli nijak aktivní. Mám jí to věřit, nemám? Čert ví… Ve své době tu svou příslušnost prý brali docela vážně – než by vstoupili do kostela, radši by si nechali nohy useknout :) Komunisti byli parchanti, ale přesně jak říkáš – jsou dobří..a jsou ti špatní. Asi jako všude. Díky za názor a zkušenost!
baghira + led + dudu: i vám moc děkuju za sdílení svých příběhů!!
Je mi líto, že vašich rodin se válka dotýká víc, než některých jiných
(tím nechci říct, že bych to komukoliv přála!!). Co vím, tak naše rodina
zůstala (díkybohu) po této stránce válkou nedotčena. Ale nikdy nezapomenu
na exkurzi v Osvětimi, zapomenout prostě nejde. Dost mi ten „výlet“
změnil pohled na svět – do té doby jsem občas, když mě někdo naštval,
plácla hlášku: „Do plynu s ním/nimi“..a myslela si, jak nejsem vtipná.
Popravdě – asi jsem ani pořádně nevěděla, co ta věta znamená.
Všechno mi docvaklo zpětně, v Osvětimi. Nikdy víc jsem tu kravinu
neřekla.
Souhlasím s tím, že konkrétním aktérům těch zvěrstev se odpustit
nedá – a jak jsem pacifista a lidumil, tady bych se asi nestyděla jednat
v duchu moudra: jak ty ke mě, tak já k tobě. Ale nenávidět z principu
celý národ, by mě nenapadlo ani ty první roky po válce, natož teď. Co
řeknu, nemyslím tak tvrdě, jak to vyzní, ale: Co bylo, bylo. Historii
nezměníme, naši blízcí se nám nevrátí. My ale žijeme – a pokud si tu
naši planetku nezničíme, žít budeme i dál. A po nás další generace.
Když už teda nemůžeme změnit to špatný, co bylo, měli bysme udělat
maximum pro to, aby se to nestalo znovu. Tohle udělat můžeme – asi teda ne
MY, jako jednotlivci, ale MY jako LIDSTVO. Myslím, že to všem těm obětem
války svým způsobem dlužíme.