Historie úprav
Zeptal/a se – 9.červenec 21:41
Pes vrčí – co dělat?
Zvířata – Psi
Máme doma dvouletého NO. Patří tchánovi, bydlíme ale společně v RD.
Společná zahrada, dvůr, kde se pohybujeme všichni nezávisle na sobě.
Poslední asi měsíc, možná dva, pes často vrčí. Začalo to, že zavrčel
třeba na děti, když kolem něj skákaly (6 a 4 roky) – to jsem brala,
třeba se jich lekl, možná byly na psa moc blízko, nebo já nevím. Ale
postupně vrčí na všechny. Dokonce i na pána.
Docela mě to trápí, včera jsem se dostala do blbé situace pro matku, stála
jsem mezi dvěma dětmi, pes proti mě, vrčel, cenil zuby (žádné drama, ale
docela zle) a já nemohla ochránit obě děti – jedno bylo jakoby za mnou,
druhé metr ode mě a mezi námi pes, vrčel, na povel na místo (kdy poslouchá
jako hodinky) neposlechl, stál ve střehu a vrčel dál no a já se na chvilku
bála o to dítě, co bylo ode mně dál. Zavolala jsem si na pomoc manžela,
ať psa odvelí, protože mibylo jasné, že strach ucítí (a že je o dítě
a ne o men nehraje roli), tudíž by mohl kousnout.
No dnes pokračování, zase vrčel na děti, na mě – jedno dítě šlo
čůrat k plotu, já jsem drbala psa, aby k němu nešel (děti se začínají
fakt bát, přitom psa mají rádi, rádi mu házejí klacky, hladí ho, když
se u něj někdo dospělý), celou dobu povrčíval, asi protože jsem mu
zatarasila cestu na zahradu za dítětem. No a když dítě dočůralo a bylo za
plotem, kam pes nikdy nesmí – okrasná zahrada babičky – tak se k mému
úžasu otočil a šel zpátky, kde byl, na zahradu tedy evidentně
nechtěl.
Je pravda, že už odmala byl svéhlavý, docela dlouho jsem musela při
příchodu na dvůr nechat děti za dveřmi a zavřít psa do ohrady okolo boudy
(zavírali jsem ho tam od štěněte, na chvilku, nikdy na dlouho,
i z důvodu, aby neutekl, když ještě neposlouchal), pak jsem odvedla děti
za plot a vrátila se psa pustit – to začlo, když děti přerostl, jakmile
byl vyšší, než mladší dítě, tak si „dovoloval“ – olizoval a děti
to nerady.
Jinak ale poslední půlrok, možná rok, šel do ohrady sám i bez
vyřčeného povelu „na místo“, jen mě uviděl u branky nebo u dveří,
počkal, až děti přešly, nebo jsem ho zavolala za námi. Vždy jsem ho za to
pochválila, pomazlila…
Nevím, proč na nás takhle vrčí, vrčí i na tchána, vrčí při drbání,
při projdení okolo..... prostě je nevyzpytatelný.
Bohužel nikdo jiný to nevidí jako takový velký problém. Já ano. Asi
vzhledem k mým dětem.
Před tímto měl tchán 3 psy. Všichni vychovaní. Ten poslední, i přes
to, že se bál dětí, naše děti přijal a hlídal je, dohlížel na ně,
nechal se mazlit a ani za zašlápnutou packu nezavrčel.
Jak to řešit? Předpokládám, že řešit by měl pán – tedy tchán? Nebo
je na místě, zavrčí-li na mne nebo na moje děti, abych řešila odvelením
na místo a třeba na chvíli zavřením do ohrady i já?
A ještě – je možné, že to souvisí s jeho pubertou?
Díky za každou rozumnou radu zkušenějších.
Zeptal/a se – 9.červenec 22:03
Pes vrčí – co dělat?
Zvířata – Psi
Máme doma dvouletého NO. Patří tchánovi, bydlíme ale společně v RD.
Společná zahrada, dvůr, kde se pohybujeme všichni nezávisle na sobě.
Poslední asi měsíc, možná dva, pes často vrčí. Začalo to, že zavrčel
třeba na děti, když kolem něj skákaly (6 a 4 roky) – to jsem brala,
třeba se jich lekl, možná byly na psa moc blízko, nebo já nevím. Ale
postupně vrčí na všechny. Dokonce i na pána.
Docela mě to trápí, včera jsem se dostala do blbé situace pro matku, stála
jsem mezi dvěma dětmi, pes proti mě, vrčel, cenil zuby (žádné drama, ale
docela zle) a já nemohla ochránit obě děti – jedno bylo jakoby za mnou,
druhé metr ode mě a mezi námi pes, vrčel, na povel na místo (kdy poslouchá
jako hodinky) neposlechl, stál ve střehu a vrčel dál no a já se na chvilku
bála o to dítě, co bylo ode mně dál. Zavolala jsem si na pomoc manžela,
ať psa odvelí, protože mibylo jasné, že strach ucítí (a že je o dítě
a ne o men nehraje roli), tudíž by mohl kousnout.
No dnes pokračování, zase vrčel na děti, na mě – jedno dítě šlo
čůrat k plotu, já jsem drbala psa, aby k němu nešel (děti se začínají
fakt bát, přitom psa mají rádi, rádi mu házejí klacky, hladí ho, když
se u něj někdo dospělý), celou dobu povrčíval, asi protože jsem mu
zatarasila cestu na zahradu za dítětem. No a když dítě dočůralo a bylo za
plotem, kam pes nikdy nesmí – okrasná zahrada babičky – tak se k mému
úžasu otočil a šel zpátky, kde byl, na zahradu tedy evidentně
nechtěl.
Je pravda, že už odmala byl svéhlavý, docela dlouho jsem musela při
příchodu na dvůr nechat děti za dveřmi a zavřít psa do ohrady okolo boudy
(zavírali jsem ho tam od štěněte, na chvilku, nikdy na dlouho,
i z důvodu, aby neutekl, když ještě neposlouchal), pak jsem odvedla děti
za plot a vrátila se psa pustit – to začlo, když děti přerostl, jakmile
byl vyšší, než mladší dítě, tak si „dovoloval“ – olizoval a děti
to nerady.
Jinak ale poslední půlrok, možná rok, šel do ohrady sám i bez
vyřčeného povelu „na místo“, jen mě uviděl u branky nebo u dveří,
počkal, až děti přešly, nebo jsem ho zavolala za námi. Vždy jsem ho za to
pochválila, pomazlila…
Nevím, proč na nás takhle vrčí, vrčí i na tchána, vrčí při drbání,
při projdení okolo..... prostě je nevyzpytatelný.
Bohužel nikdo jiný to nevidí jako takový velký problém. Já ano. Asi
vzhledem k mým dětem.
Před tímto měl tchán 3 psy. Všichni vychovaní. Ten poslední, i přes
to, že se bál dětí, naše děti přijal a hlídal je, dohlížel na ně,
nechal se mazlit a ani za zašlápnutou packu nezavrčel.
Jak to řešit? Předpokládám, že řešit by měl pán – tedy tchán? Nebo
je na místě, zavrčí-li na mne nebo na moje děti, abych řešila odvelením
na místo a třeba na chvíli zavřením do ohrady i já?
A ještě – je možné, že to souvisí s jeho pubertou?
Díky za každou rozumnou radu zkušenějších.
Doplňuji:
Upřesnění – s tou pubertou jsem myslela, jestli je možné, že pes
krátce po druhých narozeninách je v pubertě a zkouší nás?
Děkuji.