Zeptal/a se – 2.červenec 16:46
Finance a podnikání – Daně
Dáváte v restauracích dýžko vždy?
Je to povinnost?
Je dýžko vyjádřením kvality dodaných služeb restaurace?
Je správné ho dávat, když neprochází účetnictvím, a tedy ani
zdaněním?
Když nejsem spokojen se službami restaurace, mám dát dýžko a při tom si
stěžovat na nedostatky?
A co když budu v restauracích platit vždy přesně?
Zeptal/a se – 3.červenec 0:00
Finance a podnikání – Daně
Dáváte v restauracích dýžko vždy?
Je to povinnost?
Je dýžko vyjádřením kvality dodaných služeb restaurace?
Je správné ho dávat, když neprochází účetnictvím, a tedy ani
zdaněním?
Když nejsem spokojen se službami restaurace, mám dát dýžko a při tom si
stěžovat na nedostatky?
A co když budu v restauracích platit vždy přesně?
Doplňuji:
Předně se omlouvám za pravopisnou chybu, slovo „dýško“ se totiž
nevyskytuje v mých pravidlech českého pravopisu.
Děkuji za mnohé rozličné názory, vidím, že pohled na věc je velmi
nejednotný. Musím uznat, že nechápu udivený pohled personálu na nulovou
přirážku k ceně, když jsem si dokonce musel sám opatřit příbor
k obědu a podobně.
Nicméně také musím uznat, že pokud se mám přísně řídit kvalitou
služeb celkově, tak bych nedal v mnou navštěvovaných restauracích nikdy
žádný „bachšiš“, což považuji za naprosto v pořádku. Pánové
číšníci asi mají pokřivené představy o kvalitních službách.
Nevracet se do restaurace, kde jsem jednou nebyl spokojen, není možné, neboť
bych se nevracel vůbec nikam. Vybírám si proto ty, kde mi ublížili
nejméně.
Obecně s přirážkou „tip“ k papírově prezentované ceně jídla
vnitřně nesouhlasím z důvodu, že není zdaněná, čímž se zřejmě
porušuje zákon, ani evidovaná a není oficiálně daná její výše (neumim
si představit, že bych přidal 10% k 70 a chtěl vrátit ty 3Kč.). Přitom
nemám problém zaplatit za oběd třeba i 150Kč, bude-li dobré kvality a
patřičného množství.
Pokud bych se měl nějak ztotožnit s dýškem, tak pouze v tom případě,
že bude uvedeno na vyúčtování a tím pádem řádně zdaněno. Technicky to
lze vyřešit velmi jednoduše.