Zeptal/a se – 11.červen 22:19
Rodina a vztahy – Přátelé
Takoví ti kamarádi, co na internetu píší denně ale jak dojde na to něco podniknout, tak hned mají plno práce a málo peněz… no prostě výmluvy (vím že to jsou výmluvy, protože pár hodin potom čtu příspěvky z akcí, na kterých byli zatímco měli „pomáhat babičce“ apod.)
Je pak lepší zbavit se jich a zůstat sám nebo se pokoušet s nimi žít a těžit radost z těch ojedinělých chvil, kdy opravdu něco podnikneme a bavím se?
Zeptal/a se – 13.červen 20:53
Rodina a vztahy – Přátelé
Takoví ti kamarádi, co na internetu píší denně ale jak dojde na to něco podniknout, tak hned mají plno práce a málo peněz… no prostě výmluvy (vím že to jsou výmluvy, protože pár hodin potom čtu příspěvky z akcí, na kterých byli zatímco měli „pomáhat babičce“ apod.)
Je pak lepší zbavit se jich a zůstat sám nebo se pokoušet s nimi žít
a těžit radost z těch ojedinělých chvil, kdy opravdu něco podnikneme a
bavím se?
Doplňuji:
Dane
Mám jednoho skutečného přítele, kamaráda foglarovského typu (tzv.
„amicus foglaris“ :D).
Ale problém je, že je třeba vídat se i s jinými lidmi a protože jsem
zvyklý na to, že mi kamarád nelže, nevymlouvá se, mluví se mnou o všem a
já můžu o všem mluvit s ním, když jsem na dně tak odloží
i neodkladné a pomůže mi, tak je mi prostě z ostatních lidí zle. Co
vážně nedokážu přenést přes srdce je, když se někdo vymlouvá. Sakra
bylo by mi milejší i kdyby odepsali „hele dneska na tebe nemám náladu,
někdy jindy“ nebo „dneska jdu někam s někým jiným a nechci abys šel
taky, promiň“ apod. než když se s úklonami až k zemi pomalu rozpláče
že jít ven se mnou by pro něj byla ta největší radost z celého týdne
ale že želbohu musí neodkladně přerovnat knihovnu nebo vyleštit rybičkám
kamínky v akvárku a o půl hodiny později ho vidím z okna jak jde se
skupinou lidí směrem k hospodě, takový člověk u mě skončil a jen tak
mu to neodpustím.
Bohužel taková je většina lidí na které narážím a to mi připadá
smutné a strašné :(